Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

A Walk To Remember - 4.kapitola

19. července 2012 v 12:00 | Lanita d'Angel
Čtvrtá kapitola.

Pár: Sasu/Naru
Warning: Ještě stále žádný :D ale už brzo! :D
Informace: První den v práci ... jak se s ním Sasuke vypořádá?


"Jsem Sasuke Uchiha, váš nový profesor tělocviku. V mých hodinách nebudu tolerovat nekázeň a především ne hrubé chování. Každý přestupek bude mít následky. Trestem bude uklidit celou tělocvičnu. Umýt a vyleštit podlahy, zbavit nářadí prachu a k tomu si tuhle místnost oběhne desetkrát dokola," žáci na jeho podmínky nespokojeně zabručeli v odpověď.
"Dále po vás chci, aby jste se ,po každém tělocviku, vysprchovali. Sám sem chodil na střední a vím, jak to v učebnách zapáchá, když tak neučiníte. Další moje podmínka je, aby každý, bez výjimky, nosil převlečení. První dvě hodiny nebudou těžké. Chci si pouze ověřit kdo co dokáže a kam až sahají vaše hranice. Začneme rozcvičkou. Vím, je to nuda, ale je to nutné. Každý tělocvik vyberu jednoho z vás a ten bude předcvičovat. Dostanete za to známky, takže se snažte. Potom, na rozehřátí, si zahrajeme fotbal. Druhou hodinu vytáhneme pár nářadí a vyzkoušíme si vás. Nebude to na známky, ale pokuste se ze sebe vydat co nejvíc, abych viděl, kam až s vámi ve cvičení mohu zajít. Nějaké dotazy?" ukončil Sasuke snad svůj nejdelší monolog v životě.
Sám se divil, že toho ze sebe tolik dostal. Pronášel ty věty s ledovou tváří a postojem se založenýma rukama na hrudi. Zvedla se první ruka.
"Prosím, představ se mi a řekni co chceš," vyzval žáka.
" Jsem Inuzuka Kiba. Chci se jenom zeptat, jak budete vybírat toho, kdo další den bude předcvičovat. Chci říct, aby to bylo spravedlivé. A pak mám ještě dotaz. Jak se budeme rozčleňovat do družstev?" dokončil Kiba své otázky a ostatní jen souhlasně přikyvovali.
Sasuke se zamyslel. Jak to udělat?
"Bude někdo tak hodný a sepíše mi seznam jmen? Každý tělocvik budu losovat z krabičky jedno jméno. Přijímám i dobrovolníky. Vylosovaný bude předcvičovat. Neberte to jako za trest, já jsem ve známkování mírný. Můžete předcvičovat naprosto cokoliv, pokud to nebude ubližovat na zdraví. A teď mi prosím řekněte, kde je třídnice?" řekl Sasuke a začal tím svou první hodinu.

Třeťáci se vážně činili. Fotbal jim šel skvěle, až se Sasuke divil, ale na nářadí se teprve začalo ukazovat, kdo má lepší kondici. Někteří byli po hodině vyflusaní a sotva za sebou táhli své unavené nohy, zatím co druzí měli ještě stále energii. Naruto patřil mezi ně. Sasuke ho celou hodinu sledoval ostřížím pohledem. Ve fotbale nebyl nikdo rychlejší než on, cviky na nářadí neovládal nikdo jiný líp než on a na konci první ze dvou hodin, které měli mít, byl v té skupině lidí, kteří měli ještě dost energie.
"Tak dobře. Udělal jsem si o vás obrázek. Teď si dáme přestávku na to, aby jste se mohli obléct do plavek a napít a pak chci vidět, co dokážete v bazénu. Nebojte, tohle je taková první oťukávací hodina. Další tělocviky to už nebude tak hrozné," pronesl Sasuke a zatím co se kluci šli převléknout, šel otevřít bazén, podívat se jak to tam vypadá a vymyslet co jim zadá za úkoly.
Když do místnosti s plaveckým bazénem jako první vkročil Naruto Sasukemu se na chvíli zasekl dech. Nasucho polknul a odvrátil zrak. Nemohl se déle koukat, protože pokud by se neodvrátil možná by snad i začal uvažovat o tom, že Naruta by si uměl představit v kompromitované pozici ve svém kabinetě a to pouze v jeho společnosti. Nikdy ho žádný chlap nebo kluk nezaujal. Ne po tom, co všechno si za svůj mladý život prožil a nepředpokládal, že by se to někomu mohlo povést, ale tomu rozkošnému blonďákovi se povedlo upoutat Sasukeho pozornost. Znovu polknul a pokynul Narutovi i ostatním, aby si vlezli do bazénu.
"Začneme plaváním na vzdálenost…"

Sasukeho první pracovní den utekl překvapivě rychle. Ve školní jídelně obdržel černobílý čip na výdej obědů a hned první oběh s chutí snědl. Dobré maso neměl již věky, a i když si ostatní učitelé, ale i žáci, stěžovali, že to jídlo není skoro poživatelné, Sasuke si pochutnal. Již tolik let se tolik nepřejedl. Naládoval do sebe brambory i všechno maso na mrkvi, vypil dvě skleničky čaje a moučník si narval do pusy celý. Jeho kolegové jenom koukali, jak moc mu chutná. Vysvětlil jim to tím, že již dlouhou dobu neměl teplé jídlo, protože je strašný kuchař a neměl dost peněž, aby chodil do restaurací, a že tohle byla dobrá změna. Vypadalo to, že je tohle vysvětlení uspokojilo. Sasukeho napadlo, co by asi řekli na to, že pět let dělal pouliční děvku. Zakroutil nad sebou hlavou. Asi dneska zase někam vyrazí. Po tom, co si vyjde s tou bandou učenců z téhle školy do nějaké restaurace. Tahle myšlenka mu zase připomněla, že naprosto postrádá peníze. Co si tam kura dá, když má sotva sto jenů.
Když se večer chystal na ten večírek, přistihl se při myšlence, co by na něj řekla matka, kdyby ho viděla konečně v práci a v bezpečí. Do očí mu vhrkly slzy. Rychle je zahnal mrkáním. Nesmí, prostě nesmí myslet na rodinu! Zavrtěl hlavou a sotva sám sebe uznal za dostatečně připraveného, vypadnul ze školy rychlostí blesku.
Nemohl říct, že by se netěšil, ale zároveň byl docela nervózní. Po tak zatraceně dlouhé době se bude bavit s lidmi odpovídajícími jeho věku, aniž by s nimi pak musel někam jít a nechat se ošukat. Ano, bylo to ponižující, ale za ta léta si na to zvyknul. Byl to nezvyk, jít do nějaké normální restaurace, ne rozdíl od těch pajzlů, ve kterých trávil v uplynulých pěti letech tolik času. Díval se na normální ceduli nad vstupem, která kýčovitě nesvětélkovala, ale přitom se dalo lehce přečíst, co na ní stojí. Bílá růže. Podle Sasukeho jedna z těch nejlepších restaurací v téhle čtvrti. Chodil okolo ní spousta krát, a vždy do ní chodili jen slušně oblečení lidé. Někteří v oblecích a dámy ve večerních šatech. Čekal, že tam bude vypadat tak trochu jako trhan, ale nebylo to zase tak hrozné. U vchodu už čekala Sakura s ještě jednou postarší dámou. Naposledy se Sasuke zkontroloval v nejbližší výloze. Pokýval lehce hlavou. Začínal se podobat tomu dívčímu lamači srdcí, kterým byl na střední. Potřebuje jen trochu nabrat svaly a zbavit se nadobro té zažrané špíny, kterou ať drhnul, jak dlouho chtěl, nešla dolů. Sasuke však věděl, že se jí zbaví časem a pak, možná, začne nový život se starou vizáží. Zařekl se, že až bude mít dost peněz, přestane šlapat chodník.
Když přišel k Sakuře, jemně jí poklepal na rameno a ona se na něj zářivě, piraňovitě usmála. Jemně jí pokývl na pozdrav a přesunul svou pozornost k té postarší dámě.
"Je mi potěšením, kolegyně. Jen, buďte tak laskavá, prozraďte mi své jméno," zadeklamoval co neuctivěji a políbil paní zlehka ruku.
"Ach," zachichotala se, " jsem Hacume Miro. Také mě těší," sdělila mu své jméno.
"Vy musíte být pan Uchiha, že?" na její otázku pouze přikývl.
"Pojďme, zabereme nějaké slušné místo, než přijdou ostatní," navrhla Sakura a už se hrnula dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama