Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

A Walk To Remember - 1.kapitola

16. července 2012 v 12:00 | Lanita d'Angel
Takže první díl :) .

Pár: Sasu/Naru
Warning: Zatím žádný
Informace: Uhodli jste, kdo je hlavní postavou příběhu? Pokud ano, tak pokračujte dál. Pokud ne, tak je to jedno :D Teď se to dozvíte ;)


Zahryznul se do suchého okoralého chleba z kapsy. Bylo to jediný, co ten chlap měl doma. Zahnul na nejbližší křižovatce do leva a zarazil se. Stála tam překrásná budova s nápisem hlásajícím, že tato budova je chlapecké Střední odborné učiliště a Gymnázium Konoha. Proč ho ten pohled tak lákal? Možná, že by to mohl zkusit. Možná, že by mohl zkusit najít si tam místo. Všude, kde byl, ho vyhodili. Nikdo nechtěl přijmout zchátralou trosku jako uklízeče, byť to byl pajzl jako hospoda U Řeky. Už po sté se chytil naděje. Jeho vnitřní hlásek mu šeptal, že tohle je ta šance. Ale nezklame se zase? Přijmou pouliční kurvu jako uklízečku do školy, která je plná ještě nezkažených dětí? Za pokus to stojí.
Upravil se ve výloze obuvi, jak jen to šlo. Pokusil se uhladit si své uhlově černé vlasy, které se trochu leskly mastnotou, do ucházející podoby a oprášil z mikiny co nejvíce prachu a špíny. Džíny už se zachránit nedaly. Byly beznadějně roztrhané, ale snad to by mohl vydávat za trend? Na boty se radši ani nepodíval. Povzdechnul si a vydal se směrem ke škole.
Vrátná ho sjela pohrdavým pohledem. Však taky nevypadal vábně.
,Byl tohle vůbec dobrý nápad?' proběhlo mu hlavou. Bylo ale pozdě couvnout, protože ho na školní chodbě zmerčila blonďatá a velice obdařená ředitelka.
"Co potřebujete," odmlčela se a sjela ho pohledem, na čele jí naskočila starostlivá vráska.
Bože, vážně nepotřeboval, aby se o něj někdo bál nebo staral. Ředitelka si odkašlala a pokračovala:
" Co potřebujete, pane?"
"Přišel jsem se zeptat na práci. Jakoukoliv. Mám ukončenou střední školu, jestli chcete mohu vám předložit vysvědčení," odpověděl a nasucho polknul.
"Ach," vypadlo z ředitelky, "pojďte se mnou do kanceláře. Po něčem se podíváme," odpověděla po chvilce mlčení.
Přikývnul a naskočila mu husí kůže. Možná dostane práci! Došli na konec dlouhé chodby, kde po každé straně byly dveře do tří učeben.
"Prosím posaďte se," vyzvala ho ředitelka, když vešli do kanceláře.
Kancelář byla příjemně zařízená. Krémové křeslo, do kterého usedla ta blonďatá ženská, stálo za mahagonových stolem pokrytým štosy papírů a desek. Mezi tím vším nepořádkem jsme mohli zahlédnout růžek telefonu, a když jste se zahleděli pořádně, tak i víčko od hodně drahého alkoholického nápoje.
"Takže vy chcete práci," promluvila blondýna a začala se přehrabovat v jednou vysokém komínu papírů.
"Správně. Beru naprosto cokoliv," odpověděl a snažil se přemoct nutkání podržet ten nestabilní komín, aby se nezřítil na zem, k čemuž měl docela slušně nakročeno.
"Tak dobře. Mám tady místo tělocvikáře. Máte štěstí, že ten poslední zdrhnul za hranice. Stíhal ho interpol," zakroutila hlavou a vytáhla jeden papír ze spodu té pyramidy.
"Přijímám!" vyhrknul překotně.
"Ani se nezeptáte na plat?" zeptala se ředitelka překvapeně.
"Mě stačí vědět, že mám práci. Děkuji vám mnohokrát," upřímně se usmál.
"Tak dobře, nastoupíte zítra. Budete tady přesně v osm hodin a já vám předám váš rozvrh hodin. Předpokládám, že přeberete rozvrh po svém předchůdci, abych nic nemusela měnit. Vítejte u nás, pane-" teď se zarazila.
"Ach, promiňte. Jsem Uchiha, Sasuke Uchiha," představil se.
"Tak tedy vítejte," podala mu ruku k potřesení, "Já jsem Tsunade," taktéž se usmála a pak ho propustila s tím, že se má porozhlédnout po škole.

Jeho nadšení neznalo mezí. Potuloval se po vyhřáté budově a studoval každý kousek místností, které byly prázdné. Brzy zjistil, kde jsou tělocvičny a kde bude mít kabinet, jak předpokládal. Potkal pár učitelů, kteří na něj házeli zvláštní pohledy. Každý ho hodnotil podle toho, jak vypadal. Dobře, oblečený nebyl dvakrát překrásně, ale sám věděl a ze spousty úst slyšel, že když se upraví, vypadá neodolatelně. Rozcuchané havraní vlasy, stejně onyxové oči, a bledá pokožka. Zvonění ukončilo pětačtyřicetiminutové mučení žáků ve třídách a valná většina se jich vyhrnula na chodby. Sasuke si prohlížel studenty. Od těch nejmenších, kteří chodili do šesté třídy, a tudíž chodily na osmileté gymnázium až po ty, kteří budou letos maturovat. Měl štěstí, že chytil místo na začátku listopadu. V zimě bylo těžké najít útočiště a jenom v mikině se těžko přespávalo. Občas, když měl štěstí, se někdo slitoval a daroval mu bundu, ale doposud se nenašla žádná, která by mu aspoň zdaleka seděla na jeho široká ramena a vždy tu bundu jen lacině prodal do secondhandu a za utržené peníze si koupil teplý čaj a jídlo. Teď nebude muset trpět. Přemýšlel, že nebude těžké se zašít v kabinetu a přespat tam. Škola bude zakódovaná, takže si bude muset dávat pozor na pohyb, ale jinak to bude po pěti letech první zima, kterou neprožije živořením na ulici. Když přecházel chodbu, aby se dostal ven z budovy vletěl do něj rozeběhlý student a porazil ho na zem.
"Jakej debil!" vyletělo z onoho studenta.

Kemontáře, prosím :))) Vždycky potěší :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 16. července 2012 v 15:02 | Reagovat

teda že ten chudák bude Sasan bych neřekla :D:D zas na druhou stranu je to dobrá změna :D
mám ráda SasuNaru povídky ze školního prostředí, jen škoda, že tahle kapča není o trochu delší :D:D
těšim se na pokráčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama