Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

La légende de Norvège - Prolog

1. listopadu 2011 v 22:07 | Lanita d'Angel
Tak .. oznámení na úvod.Všechny moje předchozí kapitolovky se ruší - bohužel.Omlouvám se všem,kteří je měli v oblibě.Ještě stále můžete doufat a věřit,že mě jednou osvítí bůh svatý a dopíšu to :D ,ale jak všichni víme,to by jste se opravdu museli hodně modlit :D ... Tak jo a teď k nové kapitolovce.Jak už název říká ( překlad : Norská legenda ... ale to už všichni víme :D ) bude to legenda z norského prostředí.POZOR!!!! Je to moje první originálová povídka!!!!Legenda,která nás vezme "zpátky v čase" do dob,kdy na skandinávském poloostrově patřilo Norsko Dánsku ,kdy vládnul Kristián V. a kdy mladí šlechhtici museli dodržovat upjaté chování,etiketu a manželství byla předem smluvená a nezvratná.Nacházíme se v době,kdy byly čarodejnice nemilosrdně upalovány - Norsko se na tom podílelo skoro 500 oběťmi - a kdy jinak orientovanými lidmi společnost pohrdala.Téhle době se v jedné z nejvíše postavených rodin objeví právě jedno takové tabu.

Pár: Sebastian / Marcus
Warning : Třeba někdy +18 :D
Zajímavosti : Bude to tak trochu fantasy :D

Prolog:



Déšť se spouštěl v hustých provazcích z temné oblohy nad Trondheimským panstvím.Tamnější nejvíše postavení šlechtici vlastnili jedno z největších bohatství v celém Norsku.Dcery místního ladejarla Meidena se vdaly do královské rodiny za bratry krále Kristiána V.Ladejarlovi Meidenovi zbýval ještě jeden syn.Krásný a všemi dívkami obdivovaný Marcus.Byl jeho chloubou,jeho jediným synem a stejně jako své dvě dcery pro něj smluvil sňatek u královského dvora.Jeho sňatek s překrásnou Theou,sestrou krále, mu měl vynést vysoké postavení u dvora,tak to plánoval jeho otec,ale bůh bude chtít jinak.

Marcus stál ve své obrovské komnatě na zámku u Trondheimu a díval se na to deštivé,smutné počasí.Je snad smutné kvůli němu?Kvůli tomu,že musí z vůle otcovi opustit svůj milovaný Trondheim a odjet do Kodaně?Povzdychnul si,narovnal se a přešel ke svému obrovskému zrcadlu,které vévodilo jedné stěně.Zamyšleně se díval na svůj odraz.Tmavě blonďaté vlasy,které se mu kroutily okolo hlavy v prstýnkách, a které by spíše měly nosit dámy.Úzký obličej s trochu výraznější bradou ,tak typickou pro rod Meiden a nádherné ,obrovské karamelové oči po jeho milované matce,která nezabránila jeho odjezdu.Na tento osud byl připravovaný už od mala,ale stále nedokázal uvěřit tomu,že by se opravdu měl nadobro vystěhovat pryč a vidět svůj domov jen tak málo.Vždyť mu bylo sotva sedmnáct!Ach,jak on se cítil mladý,jak toužil jezdit na svém věrném koni po okolních lesík a nespoutaně zpívat první písně,které ho napadly.A teď je tomu konec.Bude muset být dospělý,bude muset stryktně dodržovat etiketu Dánského dvora.Bály,plesy,večeře a neúnavé úsměvy,úklony a tance celé večery.Jak on zrovna hodiny etikety nenáviděl,jak často před svým soukromým učitelem utekl daleko do lesa a probudil svou nespotanost na své oblíbené mítině.Nechával svou vůlí poletoval lístky okolních stromů,nechával trávu,aby se ohýbala pod nápory vychřice a nám se nechával svým věrným přítelem - větřem - foukat vysoko mezi stromy.Miloval to nezpoutané kouzlení,které v něm bylo zakořeněné snad od narození.Pohybem ruky dokázal ohnout mladý stromek téměř jako hurikán,vydechnutím zvednul malé tornádo.Miloval to,žil pro magii.Jenže ... Jenže po světě vládla církev,které upalovala čarodějnice na vysokých,dřevěných hranicích s kůly.Nezáleželo na důkazech,stačilo pouze,aby nějaká žena obvinila svou sousedku z nemoci její krávy a okamžitě byla vesnice plná "poslů dobra",jak si říkali církevní hodnostáři.Nenáviděl tuhle církev,ale jak to mohl říct?!Mohl snad říct,že nevěří na boha?Že jeho víra patří ve čtyři živly a že sám jedním vládne?Kdepak,to zatraceně,že nemohl.A tak se jen dál díval do svých utrápených očí v zrcadle,kde jeho tvář zůstávala dále bez výrazu.Prohlédnul si i svůj slavnostní šat.Byl oblečen ve slavnostním černém sametu vykládaném stříbrem.Kolik peněz se utrácelo pouze za oblečení,které si člověk vzal párkrát na sebe.

Odpoutal svůj pohled od zrcadla a přesunul ho na skvostně uklizený pokoj.Jeho oblečení bylo sbaleno do dvou dřevěných truhel,které byly překrásně vyřezávané.Jeho služební mu ho pečlivě složili a truhlice čekaly už jenom na odvezení.Přelétl svou postel z bílého baldachýnu ,na její sloupy,které držely střechu z béžovými závěsy se zlatými třásněmi a které byly tektéž překrásně vyžezané z tmavého dřeva.Nakonec si prohlédl jeho vlastní obraz nad toaletním stolkem s umyvadlem.Byz na něm namalován jako šetiletý.Chlapeček,který vypadal jako roztomilá holčička.
Zakroutil nad tím hlavu.Dokonce i teď vypadal spíš jako holka.Ozvalo se jemné,ležérní zaklepání na dveře .
,,Dále,"promluvil Marcus a otočil se směrem ke dveřím.
Klika se pohnula a vešel jeho otec v celé své majestátnosti.Znovu Marcuse do očí uhodila jeho podobnost s otcem.Stejná špičatá brada a stejný postoj,výraz v obličeji.
,,Otče,"oslovil ho Marcus.
,,Marcusi,je čas jet,"odpověděl jeho otec a gestem ho vyzval,aby ho následoval.
Prošli nádherných zámkem,kde na stěnách byli zdobený gobelíny,obrazy.Služebnictvo za jeho zády odnášelo truhlice na vůz.

Sešel až na nádvoří a naposledy na hodně dlouhou dobu si ho prohlédl.Desítky oken s závěsy,nádherná zdobená omítka.Všechno to ale kazil kočár přistavený s dvěma koňmi.U kočáru čekala matka.Okolo hlavy se jí vlnily nádherné zlaté vlasy se stejnými prstýnky jako ty jeho.V jemné,zakulaceném obličejíčku se jí zračil smutek a v karamelových očích stesk.Došel až k ní a perfektní úklonou se s ní rozloučil.
,,Sbohem,matko,"pronesl a pak se rozloučil s otcem.
Nasednul do kočáru,ce nejlépe se uvelebil na tvrdých sedačkách a už ujížděl směrem k jižnímu přístavu,ze kterého přejede lodí do Dánska.Na dlouhou dobu se loučil s nádhernou krajinou v okolí Trondheimu a když se ocitli na osamocené cestě venku z města zavřel oči a nechal se unášet myšlenkami na domov.

Tak snad se zatím líbí a doufám,že se těšíte na další díl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 2. listopadu 2011 v 15:42 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama