Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

La légende de Norvège - Kapitola první

3. listopadu 2011 v 22:29 | Lanita d'Angel
Tak první díl.Tak nějak předem říkám,že z důvodu mé vlastní účasti a soucitu s vámi budou kapitoly kratší,abych je sepisovala rychleji.Naprosto netuším kolik jich bude,ale budu se snažit je obravdu svědomitě přidávat.Jednorázkové povídky žádné rozepsané nemám a nějak mě žádná nenapadá.Stejně jako tuhle povídku mám v mysli vytvořenou pouze tak z části,jako osnovu ,ale konec už je vytvořený :D Muhahahaha :D ... Tak si tuhle kapitolu užijte a - prisím - o KOMENTÁŘE!!!! :D díkes ;)

Pár: Sebastian/Marcus
Warning: v této kapitole žádný
Zajímavosti : Tak trochu fantasy a zároveň je to historická povídka.



Kodaň bylo nádherné a honosné město.Stavby byly tak diametrálně odlišné od těch,které Marcus vídal celý svůj život,že mu překvapením oči málem vylézaly z důlků.Služební se okolo jeho zavazedel hemžili jako mravenci a nosili je na vůz.On sám byl zaveden k nádhernému,tmavému kočáru,který táhlo šest překrásných bílích koní.
,Tolik přepychu ani nemuselo být,´pomyslel si Marcus,zatím co nastupoval do kočáru.
Kočí pobidl koně a ti pomalým krokem vyjeli skrz Kodaň do královského paláce.Marcus přemýšlel o tom,jakým směrem se bude jeho život ubýrat.Kde budou žít?V královském paláci?Ne,to rozhodně ne.Tak kde?Kočár s trhnutím zastavil,ozval se hrubý hlas,který mluvil tou zvláštní řečí - dánštinou.Marcus dánštinu lámaně ovládal,ale jemu samotnému se příčila.Neměl rád dány,protože zabrali jeho milovanou zemi.Neměl rád dány,protože byli zhýčkaní a většinou norských šlechticů pohrdali.Mysleli si,že jsou něco lepšího.Kočár se znovu rozjel,projíždějíc obrovskou honosnou branou a Marcus sledoval cestu,která se kroutila překvapivě dlouho překrásnou zahradou s rozkvetlími keři,košatými stromy a záhony plné nádherných květů.Mezi tím všim se po malých pískových cestičkách se procházely dámy s vějíři a šaty různých barev,muži s dýmkou v puse a psi a kočky,kteří doprovázely šlechtice a dolaďovali atmosféru toho krásného,mystického místa.Kola kočáru se rozdrnčela na velikých kočičích hlavách,které leželi na podlaze nádvoří,poté zastavili a Marcus s pomalu vystoupil.Pohled se mu stáčel ke krásnému paláci,ale nesměl si to dovolit.Přímo před ním totiž stál na pozlaceném stupínku sám Kristián V.Po jeho pravém boku stála královna a po levém králova nejmladší sestra Thea.Bylo jí sotva osmnáct let.Měla jemnou,bledou pleť a malé,ale vlídné modré oči.Dlouhé světe hnědé vlasy měla spletené a zamotané v překrásné síťce na temeni hlavy.Síťka měla v sobě navlečené černé perly.Její drobnou postavu halily šaty z drahého hedvábí a bavlny světle modré barvy s korzetem,který zvýrazňoval její štíhlý pas.Šaty byli vyšívané stříbrem a malinkými diamantíky,které házely překrásné drobné prasátka.Sám král měl na sobě róbu v tmavě zelené barvě vyšívanou zlatem a nějakou jemnou látkou,kterou neuměl Marcus určit.Královna měla košaté,zlato-bílé šaty s korzetem a na krku měla náhrdelník z bílích perel.Marcus sešel ze schůdků před kočárem a hluboce se uklonil ,tak jak se to sluší.
,,Narovnej se můj budoucí švagře.Buď vítán v Kodani,"promluvil Kristián jemným barytonem.
,,Je mi potěšením,vaše veličenstvo,"odpověděl Marcus a na výzvu se potavil zpříma.
Král se přívětivě usmíval,královna si zachovávala neutrální výraz a jeho budoucí choť stěží ovládala usměv a v jejích přívětivých očích se třpitil obdiv.
Kristián mírným pokývnutím hlavy vyzval služebné,aby začali přenášel zavazadla do Marcusova pokoje,i když on sám stále netušil,kde se nachází.
,,Následuj mě,Marcusi,"oslovil ho král a Marcus vtáhnul větší množství vzduchu překvapením.
Přikývnul tedy a následoval krále do velké haly a dál po schodech do obrovského přijímacího sálu.Sál byl plný lidí.Dámy a pánové,ale takéděti a dokonce i zvířata čekala na jejich příchod a sotva vešli všichni se postavili a uhlubokou úklonou zdravili krále.Marcus si připadal důležitě a mocně,i když věděl,že tato úklona nepatří hlavně jemu.Král sep osadil na svůj trůn,který vévodil obrovskému sálu.I královna se posadila.Pouze Thea a Markus zůstali stát pod stupínky se skloněnou hlavou.Oba moc dobře věděli co bude následovat.Zásnuby.

Bylo pozdě večer.Oslavy zásnub probíhali od odpoledne a právě byly v té jejich nevyžší špičce.Společnost se dobře bavila.Marcus seděl u stolu,v rukou držel červené víno a oslavu okolo sebe moc nevnímal.Připadalo mu to všechno strašně rychlé.Ještě před týdnem seděl u rodiného stolu na zámku v Trondheimu a dnes večeřem u královského dvora a je zasnoubený přímo se sestrou krále.Povzdechnul si.Postavení do budoucna měl vysoké,ale bude celý život žís s někým,koho nezná,nemiluje,nectí.Byl asi velký snílek,když si představoval pravý opak.Představoval si dokonce i to,že se do své nevěsty na první pohled zamiluje a všechno bude v pořádku,ale ani to se nedostavilo.Jak moc nesnášel ty předem dané vstahy.Židle vedle něj se odsunula a někdo si k němu přisednul.Zvednul svojí zlatou hlavu od sklenky a pohlédnul na dánského šlechtice,který se rozhodl poctít ho svou přítomností.Dech se mu zadrhnul v hrdle tělo ovládnul třas a po celém mu naskočila husí kůže.Vedle něj seděl muž,né musel to být také chlapec ,stejně jako on.Mohlo mu být devatenáct?Pleť měl opálenější než spousta lidí co kdy viděl,ale nebyl příliš tmavý,obličej měl zakulacený,ale né příliš.Vlasy měl tmavě hnědé,jak kaštany,oči byly modré jako moře a stejně hluboké.Nos měl špičatější,ale celému obličeji to jenom dodalo na půvabnosti.Postavu měl rozložitou a i pod sametovou róbou byly viditelné jemně vyrýsované svaly.Marcus přemýšlel jestli je možné se naprvní pohled zamilovat,ale nikdy nepřemýšlel,že by se zamiloval do muže a přesto ho ten,který seděl vedle něj dokonale okouzlil.
,,Marcus Meiden,nemám pravdu?"zeptal se onen neznámí dokonalou norštinou.
To přimělo Marcuse překvapeně zamrkat.
,,Správně,"odpověděl a cítil překrásný pocit z cizincovi blízkosti.
,,Neměl by jste se také představit,pane?"odvážil se ho oslovit.
,,Ach,správně.Moje jméno je Sebastian Haraldsson,"představil se a jeho jméno pohladilo na duši.
,,Jste nor,Sebastiane?Protože by mne velice zajímalo jak to,že mluvíte norštinou v dánku,"dovolil se Marcus melou otázku a upil ze své číše.
,,Ano,narodil jsem se na norském dvoře a vychovali mne norové.Když jsem uslyšel,že vy pocházíte také z norska,tak jsem vám chtěl pouze zpříjemnit tuto oslavu.Vidím,že se zde necítíte příliš dobře,"odpověděl Sebastian a zkoumavě si Marcuse prohlížel.
,,Nesmíte si myslet zlé věci,pouze jsem z dlouhého cestování uneven," Marcus s požitkem prozkoumával Sebastienovi rysy.
,,Následujte mne,Marcusi.Rád bych vás provedl po paláci.Vím moc dobře,že dychtíte prozkoumat tyto skvostné prostory," navrhnul Sebastien a aniž by čekal na odpověď,očekávájíc,že bude následován,se zvednul od stolu a vyrazil do prostorů paláce .
Vykračoval si to sebevědomě nádherně zdobenými sály a chodbami.Vysvětloval Marcusovi jednotlivou historii a účely bezpočtů místností a nádherných drahých vecí,které ty místnosti zdobily.Všemi prostorami se vznášela jeho osobnost a přirozený šarm.Každý,koho potkal,ho zdravil.Marcuse to čím dál tím víc udivovalo.
,,Kdo vlastně jste,Sebastiane?Každý vás zná,každý vás zdraví ..." otázal se Marcus a zastavil se.
,,Prostě jen patřím k dánskému dvoru delší dobu.To je nezajímavé.Zajímavý jste vy,Marcusi.Nic o vás nikdo neví.Přijel jste zdaleka a hned jste dostal za ženu sestru krále.Přesto všechno ,jak tak vidím,nejste spokojen.Co potřebujete víc?Budete mít vysoké postavení,peníze ..." odbyl otázku Sebastian a obrátil se k Marcusovi.
,,Je spoustu věcí,které nemůžu mít," řekl Marcus a nebezpečně se přiblížil k Sebastianovi.
Jednal,aniž by si uvědomoval co dělá.Nechával se opájet Sebastianovou jemnou vůní a pohledem do jeho hlubokých očí.
,,Ukážu ti tvůj pokoj a pak mi můžeš říct co to je,"promluvil Sebastian záhadně a vedl Marcuse spletitými chodbami peláce až k velikým,dřevěným,na bílo natřeným dveřím.Vešel dovniřt a za Marcusem zavřel dveře.Komnata byla zařízená mnohem bohatěji než ta,ve které trávil své dětství a dospívání na zámku u Trondheimu.Obrovská postel v nádherným seténovým povlečením vyšívaným stříbrnými nitkami a závěsy.Toaletní stolek i se zrcadlem a umyvadlem s čistou vodou.Po levé straně za dveřmi vchod do koupelnou s velikánskou vanou,kterou na zavolání služebnoctvo naplnilo až na okraj.Jeho zdobené truhllice stáli u jedné stěny a oproti honosnosti pokoje se zdály chudé.Přesto je Marcus miloval pro jejich jemnou řezbu.Marcus si prošel celou místnost a pak se zastavil před stojícím Sebastianem.
,,Nádhera,viďte,"promuluvil na Marcuse Sebastian.
,,Máte úplnou pravdu,"odpověděl dotázaný.
,,Tak budete již šťastný?Máte kdyspozici všechno co by si chudí mohli jen přát,tak co vám chybí?"otázel se Sebastian znova a Marcus mohl přísahat,že pod tou maskou dokonalého ovládání ho hlodá zvědavost tak velká,že by bez té své masky ohryzával dřevo z postee nedočkavostí.
,,Chybí mi ..."

Pokračování příště :D .... jo,jasně .. není to nic moc,ale jsem unavená a už nějak nemám buňky na to psát :D ... prosím o KOMENTÁŘE!!!!!!!! :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Asuky=3 Asuky=3 | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 15:55 | Reagovat

Moc pěkný ;-)) povedla se xD a DAlší díl *křčí z plných plic* xDD

2 ElenEstel ElenEstel | 4. listopadu 2011 v 22:31 | Reagovat

wow je to nádherný

3 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 17. listopadu 2011 v 17:20 | Reagovat

Zajímavý začátek, dobře mě napínáš, jsem zvědavá - kdo je, co to je? Makám na další díl. Doufám, že i ty si pohneš a napíšeš další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama