Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

La légende de Norvège - Kapitola druhá

15. listopadu 2011 v 20:39 | Lanita d'Angel
Takže další dílek.Celkem se činím,že ? :D Jako už dlouho ne :D Nevím co k tomu pořád psát,tak snad ti mojí povídku užíváte a prosila bych vás o KOMENTÁŘE!!! Ony ty komentáře podporují v činosti,víte? A zlepšují náladu ... Další díl :

Pár: Sebastian/ Marcus ... a v pár dílech i Marcus / Thea
Warning : V této kapitole je to takové zvláštní .. možná +12 ,ale asi spíš ne ...
Zajímavosti : Historická povídka a ORIGINÁLNÍ :D


,,Chybí mi ..." Marcus se odmlčel.
Přemýšlel jestli má vyslovit své přání a Sebastian si jeho váhání všimnul a vyložil si ho jako pozvání.Rychle se přiblížil a jemně propojil jejich rty.Marcus nestihnul ani zalapat po dechu a už byl tisknut v pevném objetí a jeho rty byly nemilosrdně okupovány.Topil se v pocitech,hltal jich na litry a pořád neměl dost.Napadlo ho jak to,že on má takové šťestí?!Napadlo ho jak to,že on dostane vždycky co chce.Nevěděl,ale nelitoval.Nikdy ničeho nelitoval.Neměl důvod.Odtáhnul se,bez dechu a lapal do kyslíku jako snad ještě nikdy.Měl co chtěl a bylo to krásné.
,,Říkej mi Sebastiane,ano?"zašeptal mu medový baryton do ucha a rty ho políbily na spánek.
,,Sebastiane ... Sebastiane," převaloval to jméno na jazyku a cítil jeho zvláštní jemnou podstatu.
,,Marcus,"odpověděl šeptem.
,,Já vím,Marcusi,já vím,"šeptání doprovázel lehký dech ovívající jeho ucho.
Bylo to zvláštní.Vždyť se neznali a ve vysoké společnosti v jaké se nacházeli se křestní jména nepoužívala.To spíše tituly a příjmení.Nebolo zvykem vyzívat k tykání a už vůbec ne ,aby o něj žádal níže postavený.Jako snoubenec slečny Thei byl Marcus na úrovni těsně pod králem.Přesto necítil nijak zvláštní rozdíl,když na jazyku převaloval to nové jméno.Zamiloval se ve zlomku vteřiny,zamiloval se a věděl,že ten překrásný,černovlasý muž,který ho svíral ve hřejivém náručí to cítí stejně.Bylo to nečekané,ale zakázané.Když si tuhle jednoduchou věc Marcus uvědomil,že to,co dělají,je nebezpečné a mohli by je odsoudit,ustoupil od Sebastiana a zavrtěl odmítavě hlavou.Nemůžou,nesmí.On byl snoubenec královy sestry,Sebastian byl vysoce postavený šlechtic.Nesměli.Nepříjemný mráz zahalil jeho srdce a rozhodl se ho uzavřít.Uvést do pomyslného stavu hybernace,ten led se snažil,aby netrpěl.
,,Nesmíme," řekl Marcus a s ještě větší vervou zavrtěl hlavou.
,,Kdo se to dozví,Marcusi.Všechno bdue v pořádku a tohle zůstane pouze mezi námi,ano?Můžeme,"ozvala se od pověď.
Marcus znovu zavrtěl hlavou.Přemýšlel.Musel něco udělat,musel to skončit ještě dřív než to začne.Pak by to mohlo být příliš bolestivé.Správně.Skončí to ještě dřív než to začne.Neznal ho a od teď ano Sebastian nebude znát jeho.Bylo to jednoduché a rychlé,ale Marcus jen dlouhou chvíli stál a žmoulal kraj rukávu u košile.Pak zavřel oči a šeptem promluvil jediné slovo : ,,Zapomeň"
Světlo v pokoji zavířilo ,obalilo se okolo Sebastianovi hlavy a vymazalo mu všechny myšlenky o Marcusovi i jakoukoliv vspomínku na poslední půl hodinu.Marcus se přestal soustředit a v rychlosti vyhodil Sebastiana za dveře na chodbu.Bude zmatený,ale v pořádku.Marcus se opřel o bílé dveře a v duchu si nadával ze to,že on sám na sebe nedokáže použít tohle jednoduché kouzlo.Všemu by to pomohlo.Bylo to tak krátké a jemu připadalo ,že se to snad ani nestalo,ale otisky dvou bot na měkkém koberci mluvil jasně.Blondýn si kleknul a uhladil tyto stopy.Zul si boty,jen na chvíli,protože se bude muset vrátit, a došel ke svým truhlám.Důležité věci si vybalil a ty zbylé nechal,kde byly.Kdo ví,jestli náhodou nepojedou po svatbě,které měla být pozejtří pryč.Když bylo vše urovnáno,znova se obul a opět zamířil do nádherného sálu.Oslava byla stále v plném proudu,ale Marcus se jí účastnil pouze okrajově.Sotva vnímal co se děje a pokaždé,když oči narazily na Sebastianův obličej,se kousnul do rtu,aby nic neudělal,až ho měl celý rozkousaný.Okolo dvou ráno oslava končila.Hosté se rozešli do jejich komnat a Marcus napodobil jejich činost.Převléknul se do bílé noční košile z bavlněné látky,pod kterou se nenosilo spodní prádlo a svalil se do měkkých,nádherných peřin.Byl to krásný pocit konečně po týdnu cestování ležet zase v přepychu.Přiznával to,byl rozmazlený,ale možná ho omlouvalo to,že nikdy nic jiného nepoznal a každý si snadno zvykne na přepych .zatím co ne horší podmínky se zvyká hůř.Usnul téměř okamžitě.

Druhý den ho probudilo ranní svítání.Tak dobře,možná ranní svítání,ale i jemné ťukání na dveře.Vytřelil z postele a rychle si pod noční košily hodil spodní prádlo a přes sebe přehodil tehdejší župan z hedvábí.
,,Dále,"pronesl autorytativně a urovnal si trochu vlasy.
Pokoušel se vypadat co nejlépe.Thea ,překrásná sestra krále s nesmělým úsměvem vrkočila do pokoje.Uklonila se a pořádně si ho prohlédla.Očividně ji dost překvapilo,že je stále v noční košili,ale nekomentovala to.
,,Marcusi,potřebovala jsem s váma mluvit,"promluvila.
Její tenký hlásek zněl jako zvonkohra a přiměl Marcuse se usmát.
,,Ach,má drahá Theo,tak mluvte,"vybídnul ji a ukázal na dvě polstrované židličky u malého snídaňového stolku v rohu.Byly nádherně vyšívané a stůl mistrovsky vyřezán,ale nádherné a mistrovské tady bylo téměř všechno.Thea přikývla a udělala o co ji žádal.Seděla na židli a čekala než se za zástěnou převleče do čistých věcí.Nebyly sice tolik slavnostní,ale pořád to nebyly jeho otrhané,venkovské tuniky a kalhoty.Vyšel z poza zástěny a sedl si naproti své snoubenky.
,,V mém věnu je zámek poblíž Bjørgvinu (dnešní Bergen ) a chtěla jsem se vás optat,zda -li by jste si přál zůstat i po svatbě dále zde,v paláci nebo se přestěhoval do mého zámku.Dle mého mínění by to bylo výhodně.Vrátil by jste se do svého rozdného Norska a upřímně,byli bychom daleko od toho sešněrovaného královského dvora.Já norsky umím a myslela jsem,že vám by se tento návrh líbil,"začala a v Marcusovi zasvítilo světélko naděje.
Návrat do rodného Norska!
,,Má vážená Theo,jste milá a vstřícná a vaší velkorysou nabídku rád přijmu.Tak teda,po svatbě se přestěhujme do zámku v Bjørgvinu.Měli bychom možná jít na snídaní,co říkáte?"navrhnul a za doprovodu jejího zářivého úsměvu se vydal směrem k překrásné jídelně.
Nyní zaujímal místo hned vedle Thei skoro v úplném čele stolu.Lidé mu dávali přednost,klanili se,vzdávali mu poctu a svou věrnost.Bylo to zvláštní,nové a jeho povýšenost toživilo dost a dost.Jeden z posledních se poklonil Sebastian.Jeho tmavě modré oči na něj hleděli s němou nevědomostí a Marcus přece jenom zalitoval,že mu vymazal paměť.Sedl si ke stolu a když Kristian zahájil snídani ,najedl se co mu žaludek dovolil.Pil div nepřetékal,ale způsobně,samozřejmně .

Jeho krátký život u královského dvora vrcholil.Svabta byla připravována celý den a celou noc a celé dopoledne.Teď,když slunce krátce překročilo svou nejvyšší polohu právě v poledně se palácový zvon na kapli rozezvučel.V oddávacím sále někde ve spletitých chodbách paláce stál Marcus,držíce Theu za ruku pronášejíc dlouhatánský slib.Přednášel mechanicky a jeho mysl se toulala v okolí.Zvláště teda v zakázané zóně jménem Sebastian.Jeho přemýšlení zarazil až kněz svou jednoduchou větou:
,,A tak se staň."
Obřad byl u konce.Právě si vzal královu sestru Theu III.Právě zpečetil svůj osud a právě se chystal na nekonečnou oslavu,která potrvá dva dny a tři noci - podle tradice se poslední nocí spečtí manželství a Marcus se té noci děsil.Děsil se chvíle,kdy bude muset dostát své manželské povinosti.Kolikrát za ten obřad blahopřál Theině prozíravosti ohledně stěhování do Norska,kolikrát si musel spílat,že ho nenapadlo to samé,ale to bylo vedlejší.Hlavní bylo,že ho právě šlechtici zavalili otázkymi,které nečekal.
,,Kde budete žít?"
,,Kolik plánujete potomků?"
,,Provdáte vaší první dceru mému synovi?"
Byl to dokonalý blázinec.Dostali nabídky od vysoko postavených obchodníků ke stavbě nového zámku,ale oba dva - společně,držíc se zaruku a hledat u toho druhého stejnou vystrašenou pomoc - pomalu odpovídali a diplomaticky odmítali nabídky,které postupem času a mírou alkoholu nabíraly na absurditě.

Krátké,zvláštní,ale přála bych si pár komentářů .. jo,já vím opakuju to pořád ,ale váženě ... buď si moje články vážně čtou dva až tři lidi nebo na to totálně prdíte ( doufámže to druhé) ,ale byla bych ráda,kdyby ste mi pár komentářů vážně zanechali .. ono to vážně udělá radost :) ... tak ještě naposledy ( opakování ,matka moudrosti :D ) KOMENTÁŘE, prosím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andrejka . ^^ Andrejka . ^^ | Web | 15. listopadu 2011 v 20:43 | Reagovat

hezký dess :-)

2 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 17. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

Jú, kouzla čáry máry, mazání paměti, zakázaná láska, historický kontext, cizí krajina, a slash - to vypadá jako parádní povídka pro mě! Fakt boží! Piš dál a MAKEJ, jsem děsně nedočkavý člověk :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama