Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

Sny se plní ... Nebo ne?

18. srpna 2011 v 23:23 | Lanita d'Angel
No .... povídka,která mi právě vylezla z mysli ... Říkám si ,že když už jí mám,tak jí budu věnovat jako povídku na přání pro
plysaki1052... Doufám,že se bude líbit.No .. zase nemá dvakrát šťastný konec,ale já jsem si jí zamilovala,protože mě už při psaní chytila za srdce ... Nevím,asi jsem divná.Tak si to užijte a doufám,že se to bude líbit hlavně a především
plysaki1052 ,které jsem tuto povídku napsala.Mimochodem... je to jako by Sasuke neodešel z Konohy ... Tak to berte v potaz .. jinak - omlouvám se,že je to tak krátké,ale mozek mi přes prázdniny nějak přestal funkovat a povídky nechtěj z mozku lézt ..,

Pár: Sasu/Naru
Warning: možná ( já jsem z toho takový pocit měla) by vás to mohlo chytit za srdce,tak bacha ... kdo nemá rád pohádky jak namočený v cukru - ovšem se špatným koncem - nečíst!! ( samozřejmě,že tohle je jen tak :D ... všichni si to přečtěte a nechtě komentáře!!! :D )
Zajímavosti : Žije celý klan Uchiha ,ale Minato a Kushina ne ...
a změny v pohledu ... jednou to bude z pohledu vypravěče,pak zase z Narutova ( radši píšu ze Sasukeho pohledu .. píše se mi líp,no :D a už jsem říkala,že nemám ráda psát z pohledu Ukeho - i když má SasUke pochybné jméno xD - ale poruším to,protože tady nebude Yaoi :D - smůla,vy Yaoi maniaci xD ) ,ale bude tam i jeden Sasukeho pohled ... myslím,že ho poznáte - doufám :)




Na veliké louce za Konohou stálo trio čerstvých jouninů.Bývalý tým 7.Postávali tam a čekali,jako posledních pár let ,na svého ex senseie.Jo .. teď už jsou dospělí,teď už budou mít své vlastní týmy,své vlastní životy a pro každého z nich měla rodina ten život perfektně nalinkovaný.Jenže,to víme my,né oni.Zatím o tom nemají ani tušení.

,,Bože ... To snad není možný.Je to osm let a pořád je stejnej!"brblala Sakura.
,To říká ta pravá,´ pomyslel jsem si a nevěřícně,s pobaveným úsměvem jsem zakroutil hlavou.Za ty léta se nezměnilo skoro nic.Sasuke pořád hází ledové pohledy a na jeho obličeji se málo kdy objeví úsměv,Sakura pořád vyvádí z pozdních příchodů našeho ex senseie a stále doufá ,že získá Sasukeho - jo,holka,u něj to stejmě máš marný.A já? ... dobře,já jsem se možná trošku změnil,ale opravdu jen minimálně.Stal jsem se opravdu silnějším - a nevyvracím,že oba mí společníci taktéž - a už nelítám všude jako splašený,jsem Konožský hrdina - zastavil jsem Peina - a kdo ví ,za co všechno mě lidi ve vesnici považují.Lichotí mi to,ale i Sasuke si měl zasloužit nějakou tu slávu,vždyť bez jeho obětování - za což jsem ho až se uzdravil pořádně sprdnul - bych stratil vůli bojovat.

Pamatuju si ten pohled,kdy se na mě Pein vrhnul a já neměl sílu se ani pohnout.Byl už skoro u mě a útočil vším co měl ,svou nejlepší technikou a než jsem se stačil pomodlit a dát sbohem milované Konoze a poslat poslední myšlenku - světe div se - Sasukemu,stál právě zmíněný předemnou a schytal veškerou sílu toho jutsu - už ani nevím co to bylo za jutsu - sám.Zachránil mě a když padnul a věnoval mi spokojený úsměv - ještě teď se divím,že se usmál - chytlo mě déja vu a pustil jsem ze sebe tu zničující sílu Kyuubiho.Za Sasukeho,za Konohu,za sebe a všim ,co jsem měl, jsem Peina zničil.Když jsem se ujistil,že to všechno skončilo - aspoň tady na bojišti ,přiběhnul jsem k Sasukemu a zjištoval jsem,jestli je naživu.Byl,ale byl na tom špatně,hodně špatně.Držel jsem ho v náručí a ronil slzy.Volal jsem o pomoc a utápěl se v naprostém pocitu déja vu,který mě zaplavoval.Byl pro mě nejlepší přítel - nebo spíš znamenal pro mě vše (ještě teď se divím,že jsem si to přiznal,ačkoliv tenkrát ještě jinak než teď ,ale k tomu později ).Sotva jsem je viděl,že běží,bypařil jsem se a spěchal za Peinem - to je jiný příběh.Po bouřivém přivítání ve vesnici - a po vyčerpávajícím rozhovoru ( skoro jako do televize ) s Peinem především,jsem se,nedbaje na své zranění,dobelhal do provizorní ošetřovny,kterou stihla Sakura udělat.Musím jen podotknout,že mě to poberťácké zbláznění do této nemilé,příšerné,růžové příšery, díky bohu přešlo.Teď se tomu spíš směju.Okamžitě mě Ino zavedla k Sasukemu - Sakura byla zaneprázdněná.Přikleknul jsem si k prostěradlu,na kterém byl položený do půl těla svlečený a obvázaný snad tunami obvazů.Byl špinavý a tak na něm ten čistě bílí obvaz doslova zářil,i když ,jak jsem si již stihnul všimnout,kdyby nebyl špinavý,tek by se ten bílí obvaz úplně stratil na jeho sněhobílé pokožce - přeháním,ale to snad můžu,ne?Litoval jsem toho,omlouval jsem se mu,brečel jsem až mě po půl hodině probral jeho hlas s tím že ,, ... je to otravný,když chce člověk odpočívat."Při zjištění,že je v pořádku se mnou tenkrát rozlil nádherný,všeobjímající pocit.V podbřišku létaly motýlci a po celém těle mi naskočila husí kůže.Překvapeně jsem zvednul obočí a asi jsem vyvalil oči,protože se z bledé tváře mého přítele ozvala jízlivá poznám ,jestli mi má ,,... ty oči pochytat,když ti vypadnou." Pousmál jsem se nad tím a s pozdravem jsem šel probírat svoje emoce do lesa.

Takže,jo ,já jsem se změnil - zamiloval jsem se do Sasukeho Uchihy.Nástupne jednoho z nejváženějších klanů Konohy - bez šancí.Jak jinak,že?V tohmle jsem zůstal stejný.Stojím ,ruce založené na hrudi a zkoumám své přátele.Bože - občas bych chtěl ten čas vrátit.Zpátky k dětské naivitě,k pubertálním blbostem.Je fuška být dospělý a navíc nový jounin.Pak se ozvalo "puf" a vedle mě se objevil náš povedený sensei.
,,Kakashi ," už nám řekl,že mu nemáme říkat sensei,když jsme na stejné úrovni jako on, ,, zase jsi přišel pozdě!" a že mu máme tykat.
,,Hai,hai děcka.Omlouvám jse.Šel jsem totiž -"začal jako vždycky svojí vámluvu,ale Sasuke ho gestem naprostého odmítnutí zastavil.
,,Nech si to na jindy,Kakashi,a taky pro někoho jného.Dostaneš nový tým,ne?"odvedl řeč od pozdích příchodů a nechal Sakuru ať schládne.
Kakashi se pobaveně usmál - tedy aspoň myslím ... no pod masku mu nevidim.
,,To máš pravdu.Pochybuju,ovšem,že že projdou.Vy ste byli první a kdo ví možná i poslední,"odpověděl.
Jo to ví každej.Kakashi je drsnej,k nám takový byl,ale my jsme prošli - jak říká ,ale byli jsme doposud jediní.Tak upřímnou soustrast,naši nástupci.
,,Tak ... možná je tohle opravdu konec,"pronese po chvilce mlčení,která mezi námi nastala.
,,Možná ,ano,"odpovím,ale povzbudivě se usmělu.
,,Tak dobře ... půjdeme vaše povíšení oslavit,"pokývá hlavou Kakashi a společně se vydáme do jakéhosi nového baru,který vyrostl v Konoze,když se opravovala po Peinově nájezdu.

Je noc ... zpoza masivních,dřevěných dveří se ozývá tlumená,hlasitá hudba.Unvitř objeknu,za temi dveřmi ,sedí čtveřice přátel.Každý popíjí ze své sklenky nějakého alkoholu a baví se.Však je to taky poprvé,co spolu někde jsou.Vzpomínají na časy minulé a vzdychají nad budoucností.Dva přátelé ovšem přemýšlí.Jaká bude budoucnost bez toho druhého ,který mu stál pořád po boku?Jaké to bude,až se nebudou denně vídat,až se nebudou denně pošťuchovat?Došli ke stejnému závěru - ta budoucnost bude prázdná.A proto opouští bar - společně - , a oba odhodláni odchází bok po boku pryč s předsevzetím,že se konečně ppřiznají ke svým citům.

Šel jsem po Sasukeho pravé straně a nervózně jsem si zkousával ret.Bylo to zvláštní.Oba jsme mlčeli a bylo vidět,že i on přemýšlel co udělat dál.Vždycky takový byl,zvažoval všechno kroky do budoucnosti.Došli jsme -ani si nepamatuju jak - k mému bytu.Stáli jsme naproti sobě.
,,Sasuke-"
,,Naruto-" vyhrkli jsme najednou.
Chvíli jsme tak rozpačitě stáli naproti sobě a nevěděli,který by mě začít,ale pak se v nás asi něco pohnulo a my se na sebe vrhli.Líbali jsme se jemně,něžně,vášnivě,chtivě.Ve snech se mi často zdálo,že jsem se s ním líbala,el sny ... bože .. sny nebyli ani z desetiny tak výstižné jako originál.Podlamovali se mi kolena a tak jsem ho rychle objal okolo krku a pověsil jsem se na něj.Takhle bych chtěl zůstat navždycky.

Dva zamilovaní lidé se k sobě tiskli pod rouškou temnoty.Jejich srdce zářila,duše jásaly a těla se nemohla nabažit jedno druhého.Vypadalo to,jako by se pro sebe narodili - a možná je to pravda.Tuhle noc nezapomenou ,protože všechna poprvé,která člověk zažije se vždycky zaryje do srdce.Blbiny a i nějaké důležité události se ovšem do srdce nezaryjou tím způsobem,kterým všechna poprvé.Na zážitky si vzpomenete,špatně,ale vzpomenete.Poprvé si ovšem zapamatujete v ,jak se modarně říká , HD rozlišení,nebo jestli chcete,jako by jste to zažívali pořád znova a čerstvě.Tohle jejich poprvé je pro ně ovšem naposledy,ale to oni ještě netuší,že tohle je první a poslední noc jejich společné svobody.

Bylo to už pár dní,kdy jsem strávil se Sasukem naší první noc.Nemůžu na to zapomenout.Bylo to krásné,jemné a byla z toho jasně cítit láska.Stalo se něco v co jsem ani nedoufal.Netušil jsem,jak to bude pokračovat,ale jde to tak nějak pohodově.Jsme spolu,ale nikde se příliš neukazujeme.Spousta lidí už o nás ví,ale my se nevnucujeme.Oni nás přijali a my jsme šťastní.Teď sedím pod velkým,nádherným,sakurovým stromem a vedle mě je Sasuke.Celý dnešní den se chová divně.Vyhývá se očním kontaktům a k ničemu jinému,než je držení za ruku,se dneska ještě nezmohl.A to se po mě občas normálně vrhá.
,,Sasuke?Co se děje?"zeptal jsem se a zabodl jsem do něj svůj pohled.
,,Budu se ženit,"vypadne z něj tiše,bolestně.
Zalapu po dechu.
,,Cože?"zeptám se a snažím se zhluboka dýchat.
,,Slyšel si.Budu se ženit,"zopakuje a pustí mojí ruku.
Svůj nádherný objičej se zářivýma černáma očima si skraje do dlaní a já jsem slyšel,jak se snaží nevzlikat.A já jsem se snažil zrovna tak.Nemohl jsem tomu uvěřit.Proč se bude ženit? S kým?Kdy?
,,Otec se rozhodl,že si musím vzít nějakou blbku z jiného klanu.Dozvěděl se o dás a tohle je můj trest.Dneska jsem utekl,abych s tebou mohl být.Říkal totiž,že už nechce,aby ses se mnou vídal.Je mi to líto,ale nemůžu sklamat rodinu.Miluju tě,Naruto."vysvětlil a vypařil se jako pára nad hrncem a já jsem zvládnul jenom sedět pod Sakurou,které zrovna opadávaly okvětní lístky a vytvářely růžovou vánici,a brečet.

Do prdele. Do prdele. Do prdele.
Co jiného mám na tohle říct? Co mám dělat? Co vůbec můžu dělat?
Nic.
"Synu, vybrali jsme ti s matkou manželku."
"Cože?"
"Budeš se ženit."
"Cože?"
"Přestaň se tak hloupě ptát! Čemu na tom nerozumíš?"
"Já se ale nemůžu ženit."
"Proč?"
"Nechci."
"Ale to je jenom tvůj problém."
"Nemůžu se ženit… Jsem homosexuál!"
(opravdu jsem mu to řekl?)
"Ano? To je moc zajímavé. Ale není to omluva. Ujišťuji tě, že jediná eventualita, kdy by jsi mohl být od této povinnosti oproštěn, je tvoje smrt.
"

Tak co můžu dělat?
Nic.
Ale vždyť je to stejně jedno. Zemřu. V chvíli, kdy políbím její rty před oltářem. Ve chvíli, kdy si přiznám, že už neucítím to báječné teplo v žaludku vyvolávané jeho přítomností. Obětoval bych všechno pro to, abych s ním mohl být.
Ale co můžu dělat? Jsem Uchiha. Měl jsem to vědět. Měl jsem to alespoň tušit. Nikdy jsem si neměl dovolit zamilovat se.
Chtěl jsem se bouřit a válčit za svou svobodu. Chtěl jsem se do krve prát pro to co cítím. Chtěl jsem… ale nemůžu. Najednou to nejde. Jakoby se otcův příkaz stal jednou z přírodních sil. Stal se nezvratitelným a nezměnitelným. Něco ve mně mi nedovolí ho neuposlechnout. Ta část mě, která hodlá pokračovat ve slávě starého rodu. Část, která je odhodlaná vládnout. A nakonec stejně vůbec nic nezměnit. Neudělat svět lepším místem ani pro sebe, ani pro něj, ani pro tu chudinku, co bude příští Uchihovou.
Nic. Promiň mi to,Naruto.
Milovat. Miluješ. Miluji. Miluji tě. ... to jediné ti můžu dát.Promiň.
Možná jsem jenom přehnaně teatrální. Tak co. Přijdu o první věc, kterou jsem v životě doopravdy chtěl. Nebudu první ani poslední. Život dožiji v přepychu. A vsadím se, že bude tak půvabná, že bude snadné naučit se ji mít rád. Tak proč to tolik bolí?

Druhý den jsem ho zachytil v lese.Znova jsem se ho zeptal,jestli je to pravda.
Nenávidím ho. Nenávidím. Jak blízko je od lásky k nenávisti. Jeden krůček. Pár slov.
"Budu se ženit. Je mi to líto."
Proč mu po tváři tekla slza. Jak si dovolil plakat, když mi právě vytrhnul bijící srdce z těla?
"Kdybys ji viděl. Ona je tak nevinná. Jako porcelánová panenka. Já ji nemůžu podvádět. Nemůžu. Ona nám to neudělala, Naruto. Nechci ji trestat za chyby našich rodičů."
A mě můžeš? Protože nejsem panenka z porcelánu?Chtěl jsem mu to říct s hlasem,který byl plný nenávisti,ale nedokázal jsem to.Jako malá mořská víla cítím nože v chodidlech při každém dalším pohybu. Tak jako jí i mě zlomili srdce. Pro jednu panenku z porcelánu. Protože já nejsem tak dokonalá princezna. Jsem to jenom já.Uzumaki Naruto.Možná je to málo,ale je to všechno co můžu nabídnout.

A teď sedím v řadě lavic v obrovském kostele a zhluboka dýchám zatuchlinu těchhle míst. On stojí před oltářem. Má kamenný výraz, ale za černými duhovkami pláče. Vím to. Cítím to. A proto ho nedokážu nenávidět.
V přepychovém saku s lilií v klopě vypadá stále jako dítě. Ztracený na prahu velkého světa. Chtěl bych ho obejmout. Chtěl bych ho nenávidět. Chtěl bych ještě jednou sevřít mezi prsty prameny hedvábných vlasů. Chtěl bych znovu vidět, jak se od jeho kůže odráží světlo úsvitu.
Už přichází. Jeho porcelánová panenka. A je nádherná. V šatech s širokou sukní. V dlouhém bílém závoji a s liliemi v rukou. Velké oči upírá přímo na Sasukeho. Na mého Sasukeho. Ne. Na jejího. I pod závojem je vidět, že se jí nepatrně chvějí rty. Dítě. Taky. Drobná, s ještě chlapeckou postavou. Půvabná každým svým pohybem.
On a ona. Dva dokonalé protějšky. Stejně křehcí a stejně tvrdí. Děti silných vážených klanů. Spojení aristokracie. Tak kde ještě zbývá místo pro mě? Nikde.
Proč mě pozval? Nechci to vidět. Ale nepřijít by byla prohra. Odvrátím hlavu a snažím se neplakat. Snažím se zahnat pocit, že pro mě Sasuke právě umírá.

I pohádky se špatným koncem končívají svatbou.

pro tebe ... plysaki1052 ... I pro všechny okolo .. snad se líbí :) a prosím o komentáře
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 19. srpna 2011 v 9:52 | Reagovat

Dr. Zloune, nebreč. Nebreč! Nebréééhéééhúúúúú... búúúúúúúhúúúúúú... *prolévá hektolitry slz.* nesnáším badends. Nesnáším.

...Ale když ty tak dobře píše, nejde to nečíst!

2 Aisu Aisu | Web | 19. srpna 2011 v 12:54 | Reagovat

to bylo moooc pěkné.... a smutné *rozbrečela se*

3 Katrin de Montez Katrin de Montez | 20. srpna 2011 v 0:19 | Reagovat

Nádherná povídka. A ten konec, úplně se mi sevřel žaludek. A neměla tam náhodou, že to chce v upírském světě? Ale i tak se mi to líbilo.

4 Lanita d'Angel Lanita d'Angel | 20. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

[3]: No,tak to ji akorat muzu poradit,at zatne zuby a cte.Snazila jsem se sesmolit vsechno mozny,ale tohle bylo jediny co jsem doopravdy dokoncila ... Jinak ... kdyz si to precte a dojde az ke komentarum - tak promin ... ale snad se ti to i tak libi ... ,kdyz se mi to podari,tak ji venuju jeste neco z upiriho prostredi ... :-)  :-)

5 Katrin de Montez Katrin de Montez | 20. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

já nekritizuju nejom jsem se chtěla zeptat. Ale mě se to hooodně líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama