Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

Vždycky to tak bylo ... 1.část

23. května 2011 v 18:12 | Lanita d'Angel
Takže ... první díl nové kapitolovky.Napsali sme jí s mojí Mitsuki-chan ... beta-read a cosplayerkou :D Tak snad se bude líbit.Časem plánujem i Yaoi :D Myslíme,že se nám to povedlo,ale prosíme o vaše komentáře :D
Já: normální
Mitsuki: kurzíva
Vůbec s ejim to nepovedlo,neposlouchej te jí!!!
Ticho buď!!!

Je to už 6 let co jsem tuhle vesnici naposledy viděl,co jsem naposledy šel po téhle cestě a procházel touhle branou a už je to taky pár let,co jsem naposledy viděl Naruta.Mého nejlepšího přítele a tajnou lásku v jednom.Překvapení?Překvapeni tím,že i já : Uchiha Sasuke , může milovat?A tím víc překvapení,že to není žádná z mých faninek a holek?Jen si buďte,ale to,že sem se neodvolatelně zamiloval do svého bývalého týmového kolegy,největšího nemehla a požírače ramenu v Konoze.

Když jsem ty city tenkrát objevil byl jsem sám zaskočen.Tenkrát,na naší první velký misi,když jsme se oba nacházeli v ledovém vězení Hakuovi techniky,jsem tě zachránil.Byl jsem schopen pro tebe zemřít.Byl jsem malý a mé pocity jsem si nechtěl přiznat.Bylo to zvrhlé.No považte,milovat kluka,když sám jste kluk?Mou lásku jsem si zakazoval,snažil jsem se ho stranit a častoval ho urážkami typu : Ubožáku.Příliš jsem se bál svých citů.Chtěl jsem se jich zbavit a tak,když si mě na chuuninských zkouškách Orochimaru označil a nabídl mi odejít k němu,moc dlouho jsem o tom nepřemýšlel.Potřeboval jsem být daleko od něj,přetrhnout ty pouta.Pak jsme tenkrát k večeru bojovali v údolí konce.Brečel pro mě tenkrát,ale nazýval mě přítelem.Možná nejlepším,ale já jsem se nemohl dívat,jak obdivuje Sakuru.Nemohl jsem poslouchat samé : Sakura-chan sem,Sakura-chan tam.Bolelo to.Tak i když jsem ho miloval víc než sebe sama,jsem ho tenkrát porazil a sám i se svým zraněním na srdci jsem odešel k Orochimarovi.Nevím co se za ty roky dělo,ale když se mě po třech letech pokusili najít cítil jsem se chtěný.Cítil jsem,že mu na mě záleží.Stál tam pode mnou v kráteru,který zbyl po mém pokoji,tak krásný,tak zářiví jako Slunce.Jeho pomněnkové oči se koukali do mých a jeho rty,trochu pootevřené,zvolaly:
,,Sasuke!"
Nemohl jsem se k nim vrátit.Teď,když jsem byl tak blízko jemu ,jsem chtěl víc než kdy jindy.Chtěl jsem se vrátit,ale jakmile mi do ucha z těsné blízkosti zašeptal slova,která mě vrátila na místo nejlepšího přítele,nemohl jsem.Odešel jsem.Utekl s Orochimarem a toužil,aby mě nenašli.

Teď po tolika letech stojím před bránou.Má pomsta je dokonána a mé srdce toužilo vidět Naruta.Co toužilo.Ono mě mučilo,dokud jsem se nesmířil s tím,že sem půjdu.Jsem snad smířený s postem nejlepšího přítele?Ale kdepak.Nejsem.Jenom ho potřebuji vidět.

Prošel jsem bránou,která mě dělila od mé rodné vesnice.Celý zahalený do černého pláště s kapucou.Izuma a Kotetsu,který stále za ty roky hlídali vstup do vesnice se po mě zvědavě dívali.Nemohl jsem si odpustit úšklebek.Nic se nezměnilo.Šel jsem přeplněnými ulicemi směrem k Hokage sídlu.Doufal jsem,že mě ta stará rašple nevyhodí.Proč taky,když o mé přivedení zpátky tak vehementně usilovala.Vešel jsem do velikého domu a prošel jsem chodbami až ke dveřím do kanceláře.Cestu jsem si kupodivu pamatoval,i když tedy nebylo moc složitá.Zvedl jsem ruku a s posledním hlubokým nádechem jsem zaklepal.Okamžitě se ozvalo: ,,Dále."
Ani jsem si neuvědomil,že jsem zadržoval dech a tak jsem ho vypustil a otevřel dveře.Seděla tam na stejném místě jako před šesti lety a dívala se na mě nevraživým pohledem.
,,Co chceš,"vypustila a mě do nosu praštil alkoholový odér.
,Ta bába ten chlast nepřestala požívat.´pomyslel jsem si.
,,Dobrý den Tsunade-sama,"pozdravil jsem a shodil ze své hlavy kapuci.
Nepřeháněl bych,kdybych řekl,že si překvapením upustila do kalhotek.
,,Sasuke!"vydechla s pusou dokořán.
,,Správně,"podpořil jsem jí ledovým hlasem.
,,Shizune!Zavolej mi okamžitě Naruta a Sakuru!"dala jí instrukce.
,,A co Kakashi?"zeptal jsem se.
,,Sasuke,Kakashi zemřel před rokem v bitvě,"zahleděla se do mých oči.
V těch jejích se zatřpytily slzy a já zůstal překvapením stát jako do země přibitý.Hatake Kakashi,že je mrtvý?Nemohl jsem odpovědět,neměl jsem co a tak jsem pouze přikývnul.Pak se otevřely dveře a já ucítil vůni jablek.Vletěla do mého nosu a dráždila ho.Otočil jsem se a už podruhé za dnešek jsem vrostl do země.Někoho tak krásného jsem ještě nikdy v životě nevidět.Před pár lety byl nádherný,ale teď to nebyl člověk,ale anděl.Stál přede mnou,jeho zlaté vlasy,dnes trochu delší asi jako jeho otec,zářily na všechny strany jako Slunce,modré pomněnkové oči se na mě vyjeveně koukaly a nechaly mě utápět se v nekonečné hloubce své barvy.Plná růžová ústa se po pár vteřinách koukání roztáhla v ten nejkrásnější úsměv a mě zahřálo u srdce.Teď se usmívá pro mě!Také oblečení měl jiné.Čelenku již nenosil ve vlasech,takže byly volné a místo staré oranžovo-černé kombinézy měl na sobě černo-tmavě modré tričko bez ramena něm jouninskou vestu a černé kraťasy,které byly upnuté a pekelně mě rajcovaly.Na tom všem nebyla chyba.Hledal jsem očima ochranou čelenku až jsem jí našel na levém rameni.
,,Sasuke,"vydechl,rozeběhl se ke mě a skočil mi okolo krku.
Nic takového jsem nečekal,ale objal jsem ho okolo pasu a přitáhl si ho ještě blíže ke svému tělu.Bylo nádherné ho držet v náručí.Byl lehký a měl úzký pas.Mé ruce do něj perfektně zapadaly.Povzdechnul jsem si.
,,Naruto,"zašeptal jsem mu do ucha až můj dech rozvlál jeho vlasy.
Pak mě pustil a já jsem se- podotýkám velice nerad - jeho počinem řídil.
,,Sasuke,"vzdychnul někdy za ním.
Naruto odstoupil a mě do oka praštila nelibá barva.Zastínil jsem si je.To je jak semafor.
,,Kyááááááááá!Ty ses vrátil!"zapištělo to Sakura - čtěte monstrum.
,,Hn,"odpověděl jsem a uhnul před jejím objetím - čtěte atentátem.
,,Dobře,takže jste se přivítali.Teď řešíme otázku Uchihova pobytu.Jelikož je Uchihovská čtvrť neobyvatelná ze spousty důvodů bude bydlet až do odvolání u tebe,Naruto,"zarazila tímto proslovem Tsunade Sakuru v dalším pištění.
I ona se bála o své sluchové ústrojí.
,,Hai Tsunade-baa-chan!"řekl veselým hlasem Naruto.
Neodpustil jsem si úsměv,ale rychle ho zase skryl.Nechtěl jsem,aby si ho někdo všimnul,ale to jsem podcenil babiznu.Pobaveně si mě měřila,skoro jako by něco tušila.
,,Můžete jít,"oznámila jen a se spiklenským úsměvem na rtech má pokynula ke dveřím.
Vyšli jsme s Narutem a Monstrem - všem doufám dojde,kdo to je - před budovu.
,,Veď mě Naruto,"oslovil jsem ho.
,,Yosh!"zvolal a už si to štrádoval první ulicí doprava.
Povídal o všem možném a ke svému vlastnímu překvapení jsem se do hovoru přidával.Bylo to jako tenkrát před šesti lety.Pošťuchovali jsme se,ale byli jsme si blíž.Stačil mi jeho úsměv,jeho oči.Cítil jsem se šťastný a úplně ignoroval Sakuru,která s námi doteď šla.

Po té co se Sakura odpojila jsme šli už jen kousek.Zastavili jsme se před celkem velce vyhlížejícím domem.No co,šest let je šest let.Naruko vytáhnul klíčky a odemkl.Vešli jsme dovnitř.Předsíňka nebyla dvakrát obrovská,ale naprosto mi to nevadilo.I kdyby Naruto bydlel v útulku,mě by to nevadilo.Jenže pak zvolal něco,co mě rýplo do srdce,co to mé křehké srdce rozedralo na tisíce kusů.
,,Lásko,jsem doma!"zakřičel do prostorného domu,zatím co si sundával boty.
Chtělo se mi brečet,ale zul jsem si boty a následoval Naruta.Mé srdce bolelo,krvácelo,rozpadalo se na spousty kousků.Nemohl jsem tomu uvěřit,ale copak sem si ho mohl přivlastňovat?Nebyl můj,teď už tuplem ne.Jen jsem čekal,kdo bude tou jeho láskou.Vstoupili jsme do velikého obýváku,který byl spojený s kuchyní.Vše bylo laděno do bílé a fialové.U plotny stála žena.Byla ke mně otočená zády,ale jasně jsem viděl její dlouhé,tmavé vlasy,které jí spadaly až po kříž.Potom se otočila a mě do očí uhodila skutečnost,že Narutova "láska" je Hyuuga Hinata.Chtěl jsem křičet,chtěl jsem jí rozpárat hrdlo,a že by to bylo lehké,ale nic takového jsem neudělal.Nechtěl jsem ublížit Narutovi,protože kdybych to udělal,už nikdy by se mnou nepromluvil.
,,Naruto,"usměje se ta zmije a políbí ho.Musel jsem zavřít oči.
,,Sasuke?"zeptá
se ,když opustí hřejivou náruč andělovu.
,,Ano Hinato,jsem to já,"odpovím jí a přikývnu.
,,Hned ti připravím pokoj,"zašveholí a odcupitá - čtěte oddupe - někam pryč.

"Tak tohle je můj dům," usměje se Naruto.
Zase ten překrásný úsměv.Je věnovaný jenom mě!Rozpadlé srdce se jen tímto zase složilo dohromady.On je můj život,on je má zkáza.


Chvíli jsme jen stáli vedle sebe a mlčeli, nevěděl jsem, co v tu chvíli říct. Ticho přerušilo až syčení z plotny.
"Hinato, pálí se to!" zavolal Naruto a honem rychle se snažil přijít na to co udělat, aby jídlo zachránil. Ohledně vaření byl totiž vážně dost zaostalý a tak byl rád, že si umí udělat instantní rámen.
"Už běžím!" ozval se za mnou její, na moje poměry poněkud slabý hlas a závan jejího dosti sladkého parfému z toho, jak kolem mě proběhla ke sporáku, mě udeřil do nosu. Proboha, jak se Narutovi může líbit něco takového? Jeden z důvodů, proč všechny holky odmítám.
"Pojď, ukážu ti kde budeš spát a pak si dáme oběd." Navrhl mi blonďáček, chytnul mě za ruku a táhnul mě tam, kde by měl údajně být ten pokoj.
"Není to nic extra, ale tak stačit ti to bude, ne?" řekl když jsme vstoupili do menší místností s postelí, už trochu oprýskanou skříní a stolem. Bylo tam světle žlutě vymalováno a uprostřed místnosti už na pohled měkký modrý koberec dodával místnosti na útulnosti. Pár poliček a kytka na parapetu.
"Tenhle pokoj asi moc nevyužíváte, co?" prohlídl jsem si ho a nakoukl do skříně, kterou sem stejně tak rychle jako otevřel i zavřel, jinak by na mě vypadla hromada jakéhosi harampádí.
"To ne, spíš tu odkládáme věci, ale nevím kam jinam by jsme tě šoupli, navíc ta postel je docela pohodlná…"
"V pohodě, mě to stačí. Díky."

S úsměvem vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře.S povzdechem jsem se sesunul na postel.Měl pravdu,byla měkká a překrásně voněla po Narutovi.Vůně jablek se vznášela celým pokojem.Na čele postele bylo jemným,ale velice úhledným písmem něco napsáno.Poposednul jsem si k tomu blíž.První co jsem vyluštil toho malinkého písma byla Narutovo jméno.Takže tahle postel patřila jemu.Usál jsem se a pohladil dřevo postele konečky prstů.Pod jménem byla ještě věta.Musel jsem opravdu hodně zaostřit,ale nakonec jsem jí přečetl.
"Nejbolestivější je vedle někoho sedět,někoho mít na dosah ruky,ale vědět,že nikdy nebude váš,"přečetl jsem si pro sebe pod fousy - kdybych nějaké měl,že?!
Jenže pak jsem pod oním výrokem objevil něco co mě zarazilo.Pod větou,která se mi vrývala do srdce byl vyškrábaný znak mého klanu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama