Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

Proč nejsi tam kde já

22. května 2011 v 19:22
Takže mě napadla jedna jednorázovka na Naruta....Poslouchám teď písničku Proč nejsi tam kde já od Leony Machálkový a tak nějak mi to najednou přistálo v mozku.Stejně to zas bude blivajz a jelikož jsem zase v depce nečekejte haapy end...a komu to vadí má smůlu =p!!!Jednou se dočkáte abude Happy End,ale rozhodně né teď.Né teď,když mám tak příšerně obrovskou depku...Dám vám sem video a uvnitř povídky bude i text,ale uvidíte,jak bude začleněný.Nemohla jsem si ale pomoct a je to zase Sasu/Naru...já snad nic jinýho nenapíšu kurnik..
Pár:Sasu/Naru
Pouze shounen-ai a velice lehounké shounen-ai ... dneska nemám náladu na yaoi... sorry

Stál jsem na pódiu a byl jsem právě připravený zaspívat tu písničku.Má kapela semnou cítila.Byl to už půl rok co jsem ho nikde neviděl.Bylo to půl roku co se stratil a slehla se po něm zem.Stále jsem doufal,ale věděl jsem,že je to už nemožné.Ten anděl byl mi životem.Když jsem byl s ním má chladná nálada roztála a já se smál.Měl jsem city a byl sám sebou.Když se stratil můj život tím končil.Věřit nestačí.Dělal jsem pro to všechno,abych ho našel.Půl roku je ale půl roku.Kdykoliv jsem byl sám brečel jsem.Správně.Slavný Uchiha brečel.Bolelo to.Policie už to vzdala a pomáhal mi jenom soukromý detektiv,který ať hledal,jak chtěl žádné stopy nebyli.Odmítal jsem přátelkou pomoct a i když se snažili dál,pořád jsem je odhazoval.Stál jsem na jevišti a sálem se rozezněli první tóny mé nové písně.Patří jemu.Mému slunci života.Člověku,který mě tak změnil a jedinému člověku,kterého jsem kdy miloval.Nastal čal a z mích úst se rozlétli slova:
,,Proč nejsi tam kde já,
proč jenom v snách tě vídám
po slzách lásko má
chutná ten chléb co jídám.
Kdeje tvé mám tě rád,
ke mě snad vrátit má se
proč se mi smíš jen zdát,
proč nejsi tam,kde já jsem.
Srdce div steskem nepuká
bez tvých rukou jak bezruký( xD úprava)
Zlím mysleškám se bráním
dál žiju jedním přáním
lásko má,kéž bys blízko mě stál
zavolám pojď a líbej mě dál
líbej mě dál Óóó
Proč nemám lásko má
o tobě žádné zprávy
proč nejsi tam kde já
jsi ještě živ bůh sám ví
Mám doufat dál
Bůh sám ví."
Miloval jsem tu melodii.Jen klavír a občas jemný doprovod od bubeníka.Ta písnička vystihovala dokonale mé city.S ní na něj nikdy nezapomenu i kdyby se jeho tělo našlo a on nežil.Poslední tóny dokončili mojí píseň a já se naposledy uklonil.Znaveně a smutně jsem selz z pódia.Nedal jsem ale nic najevo a hned se zavřel ve své šatně.Vždy po téhle písničce jsem se psychycky složil a tak jsem jí dal nakonec.Opravdu mi ho připomínala,ale připomínala mi ten prostý a neúprosný fakt,že už nemusí být mezi námi,že už je tam,kam za ním zatím nemůžu.Mohl bych,ale vím,že to by nechtěl.Otřel jsem si slzy a převléknul se do normálního oblečení.I když jsme byli jedna z nejpopulárnějších skupin v Japonsku nevižíval jsem se v tom.Pravda bydlel jsem v úžasné čtvrti a měl krásný auto a dům,ale jinak jsem byl normální.Hlavně díky němu.Dřív mi na penězích záleželo,ale pak přišel on a jeho překrásné blankytně modré oči a zářivý úsměv,vlasy jako slunce a velikánské srdce,které bylo schopno neuvěřitélně čisté lásky.Povzdychnul jsem a vydal jsem se domů.Nasednul jsem do svého velikánského tmavě oranžového ferari.Oranžová - taky něco co mi ho připomíná.Byla to jeho nejoblíbenější barva.Když jsem dojel domů a prásknul za sebou dveři z garáže,které vedli do domu,svalil jsem se na pohovku a zavřel jsem oči.Zase!Zase před očima mám jeho tvář.Zase tam je,tak usměvavá a krásná.Ach Naruto!!Jak já si přeji znovu tě vidět.Znova obejmout a dát pusu nebo tě jen chytit za ruku.Stačil by jediný pohled a můj život by se napravil a nebo by úplně skončil.Ticho pokoje jehom slabí hukot sousedovi sekački mě ukolébali a já usnul.
Probudil mě zvonící telefon.Ospale jsem se vyškrábal na nohy a zvednul ho.Chvíli bylo tichu.
,,Haló?"zeptal jsem se.
,,Pa-pardón...Tady nemocnice u- u sva-atého Jana.Mám vám vy-vyřídit,že žije.V-víc nevím,"ozval se u druhé strany stidlivý hlas.
Srdce se mi zastavilo štěstím.Byl tady!A byl živý.
,,Děkuji!"řekl jsem do telefonu šťastně a popadnul klíčky od auta.
Jel jsem rychlotí daleko přesahující limity,jen abych tam byl co nejdřív.Dojel jsem tam po 20-ti minutách a vletěl dovnitř.Pozdravila mě plachá černovlasá dívka se zvláštně bílíma očima.
,,Na kterém pokoji leží Uzumaki Naruto?"zeptal jsem se rychle.
,,Sto-stopades-át ,ale-"to už nedořekla,protože jsem se jako pominutý vyřítil do chodby.
Letěl jsem co mi nohy stačili až jsem se zastavil u dveří s číslem 150.Párkrát jsem se nadechnul a vydechnul.Nevěděl jsem,jak bude vypadat a jestli na to jsem připravený se s ním znova setkat,ale srdce volalo ANO!!Položil jsem ruku na kliku a stlačil jí.Dveře se pomalinku s jeným křupnutím pohnuli a já nahlédnu do pokoje.Byly tam dvě postele.Jedna,ta v pravo,zela prázdvonou a na druhé ležel člověk s krátkýma zlatýma vlasama.Zavřel jsem dveře a potichu se k němu přiblížil.Půl roku jsem čekal a teď je tady předemnou.Kousek,na dosah ruky.Můžu ho pohladit po jeho jemné ruce.Vidím konečně jeho andělský obličejík,který se téměř nezměnil.Sednul jsem si na židli vedle postele a chytil jeho ruku mezi ty své.Jemně jsem ho hladil a koukal se na něj.Ten pohled!Teď jsem konečně šťastný.Slunce mého života je zpátky.Věděl jsem,že až to zjistí novináři nebudu mít pokoj,ale teď to bylo vedlejší.Seděl jsem u něj celou noc i další den.Byl jsem tak nehorázně unavený,že jsem usnul s hlavou na jeho hrudi.Vzbudil mě jemný,lehounký pohyb ruky,kterou jsem svíral.Brobudil jsem se a zjistil jsem,že už je zase večer.Rozhlédnul jsem se a čekal,že zase uvidím jeho tvář se zavřenými oči,ale místo toho,abych se podíval na jeho víčka,jsem viděl hluboké jako letní nebe bez mráčků modré očka,která se na mě pobaveně dívala.
,,Naruto!"vyřknul jsem šťastně.
,,Sasu-ke,"zašeptal a maličko se usmál.
,,Já jsem tak rád,že si živý.Tak jsem se bál,že už tě nikdy nenajdu,nikdy neuvidím a nikdy neuslyším tvůj hlas.Tak jsem se bál!!!Miluju tě Naruto!"zavalil jsem ho slovy a objal ho,ale velice opatrně.
,,Já tebe t-taky,"zašeptal mi do ucha.
Oddálil jsem se a pak mu vtisknul motýlí polibek.Po té době bylo cítit jeho slaďoučké rtíky na svých tak nádherné,že jsem se jen s nevolí odtáhnul.
Povídal jsem mu všechno co se zatím stalo.Všechno co jsem prožil i o mé nové písničce.On mi řekl kde byl i co se mu dělo.Měl při tom kamený výraz,ale věděl jsem,že si zažil hodně.
,,Spi Naruto.Spi ať seš zase brzi silnej,na to jít zpátky ke mě.Spi lásko,"pošeptal jsem mu do ucha a políbil ho.
Tentokrát,tak vášnivě,jak to šlo.Pak jsem se odtrhnul a odjel jsem domů se z kulturnit.Věřil jsem,že kdyý se už probudil bude všechno v pořádku,ale to jsem se přepočítal.
Druhý den jsem tam prospaný a plný elánu a lásky dorazil do nemocnice.Pozdravil jsem sestřičku,která se údajně jmenovala Hinata.Většinou se usmívala,ale když mě uviděla její obličej se stal smutným.Z očí jí začali pomalu stékat slzy a ona se odvrátila.Přiběhnul jsem k pultu.
,,Co se stalo!Co se stalo Narutovi!"zvýšil jsem na ní hlas.
,,On-"nedořekla,protože jí přerušil doktor.
,,Pojď te semnou,"přikázal mi jemně a zavedl mě do své pracovny.
,,Tak už začněte!"řekl jsem,když se k ničemu neměl.
,,Pak Uzukami po chvíli co jste odešel skolaboval.Jeho srdce přestalo být a mozek funkovat.Zemřel na své těžké zranění.Je mi to líto,ale neměli jsme na vás kontakt,"dořekl.
Hleděl jsem na něj s otevřenými ústy a s doširoka rozevřenýma očima,ze kterých se začali řinout slzy.
,,Ne!Ne!NE!"zvyšoval jsem hlas až jsem křičel.
Věřil jsem,doufal jsem a měl jsem naději.Teď to všechno vyprchalo.Mé srdce se zase roztříštilo na tisíce kousíčků a po něm v mém hrudníku zůstalo prázdné,tupě bolící místo.Vstal jsem se sklopenou hlavou rozloučil se a vydal se domů.Nasednul jsem do auta a brečel.Na rovné silnici bylo všechno v pořádku,ale když jsem jel v jedné zatáčce kvůli slzám a zamlženému vidění jsem neviděl náklaďák,který do mě potom narazil.Zatmělo se mi před očima.Otevřel jsem je ani nevím za jak dlouhou dobu a cítil,že mě něco nesnesitelně bolí v břichu.Podíval jsem se a oči se mi rozšířili poznáním a strachem.Skrz na skrz mím břichem pricházela tlustá větev stromu.Boleloto jako čert a znemožňovalo mi to pohyb.Cítil jsem,jak mi vytéká krev a s ní i můj život.Zavřel jsem unaveně oči.Jeho překrásná tvář se mi zase objevila před očima.Konečně budu s tebou.Z dálky jsem uslyšel houkání sanitky,ale to už jsem skoro nevnímal.Smrt si mě volala k sobě a její kosa se zlověstně blískala...
Ten den to bylo ve zprávách.
,,Autonehoda slavné popové hvězdy Uchihy Sasukeho otřásla světem.Na přehledném úseku z čista jasna nevybral zatáčku a strazil se s náklaďákem,který jeho auto odhodilo ze silnice z velikánského kopce.Auto narazilo na strom.To samotné by zpěvák přežil,ale jeho tělem prošla skrz na skrz silná větev stromu.Mrtvý byl na místě na strátu krve,"oznamovali a spousta lidí v celém japonsku smustnila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 passion-in-letters passion-in-letters | Web | 22. května 2011 v 19:24 | Reagovat

Ty píšeš yaoi ? Super, máš potvrzeného čtenáře ! :))

2 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 10. června 2011 v 22:28 | Reagovat

Zvláštní, že vždycky zemřou oba... (ačkoli co se Shippudenu týče, Sasukeho smrt by nejspíš většina fanoušků ocenila... xD)

3 keishatko keishatko | E-mail | Web | 18. června 2011 v 14:21 | Reagovat

ja to prestanem čítať...toľko badendov za jeden deň stačilo...moje srdce to nezvládne....inak krásna poviedka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama