Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

Piráti ... 1.část

24. května 2011 v 19:17 | Lanita d'Angel
Úplně první nová povídky na tomhle blogu.Možná se strácí mezi temi staršimi,ale opravdu jsem ji napsala až na tenhle blog.Nějak mě chytlo sobotní vysílání na Primě.Oni Piráti z Karibiku byli vždy mým oblíbeným filmem .Zrovínka jsem se dodívala na druhej díl mého oblíbeného filmu,když tu náhle mi dala múza pořádnej kopanec do prdele a já tak nějak přišla na nový námět na kapitolovku.Doufám,že si to užijete.Hrozně moc jsem se snažila,aby se vám to líbilo.

Pár: Sasu/Naru
Warning: Yaoi!!! ( Po takové době :D ) +18 (taky do budoucích dílů )
Zajímavosti: Pokus o pirátské prostředí a pohled ze Sasukeho strany
A nějaký písničky z pirátů ... jsou přidané v místech,které se mi k těm melodiím nejvíce hodily ... tak si je skuste pustit tam :) ( výskyt až u příštích dílů ... )


Foukal teplý letní vítr,který voněl po volném moři.Správně,po volném moři.Loď pod mýma nohama a lehce houpala a o její boky se tříštily vlnky.Bylo opravdu krásně,tak akorát na vykradení blízkého přístavu.Pardon,já se ještě nepředstavil.Jsem kapitán Sasuke Uchiha - nejznámější a nejobávanější pirát na moři.Možná pro svou bezcitnost,pro své jmnění,nevím,ale aspoň se ještě nikdy nikdo neodvážil mi odporovat - rozhodně né dlouho.
,,Napněte plachty a plnou rychlosti do nejbližšího přístavu,nakrademe si pár zlaťáků!"zavelel jsem.
,,Ano,pane!"bylo mi odpovědí.
Má loď - bezpochyby nejrychlejší loď,která pluje na hladině moří - nese překrásné jméno : Chimei,což v překladu znamená Osudná.Ona opravdu byla osudná už spoustě dalších lodí.Je to moje nejmilejší loď.Překrásná - černé plachty a černo-bílý trop - dokonalý kontrast.Je to jediná věc,kterou jsem si dovolil milovat,jediná věc,které mi přirostla k srdci.


Loď přistála u dřevěného mola a všichni,kteří jsou na palubě - kromě žen ,které ji brání - vyrazili na razii do města - a já s nima.Procházel jsem přeplněným městem a lidé jen při pohledu na mě ječeli a utíkali.Ano,já kradu a ničím,ale nikdy nezabíjím nevinné občany.Pokud se mi tedy nešťastnou náhodou nepřipletou pod nohy v boji nebo ten boj rovnou nezačnou.Vešel jsem do obrovského sídla panovníka v tomhle městě.Do plátěného pytle na zádech jsem naházel zlato,stříbro a vůbec všechny cenné věci,které jsem okolo sebe našel a už jsem se chystal k odchodu,když mě něco zašimralo na zádech.otočil jsem se o stoosmdesát stupňů dozadu a do mých prsou se zabodla špička překrásného,umělecky vytvarovaného meče,který se ve svitu svíčky v pokoji blyštěl.Oči mi sjely po meči až k jílci,který držela snědá,upravovaná a ladná ruka a pokračovaly dál.Přejely přes nádherné -a drahé,muhahaha- šaty až se dostaly k obličeji.Musel jsem polknout,když jsem ten obličej uvidět.Obrovské zářící oči,které měly barvu pomněnek,malinký nosík a smyslné růžové rtíky ,to celé orámované zlatými vlasy,skoro jako Slunce a vsazené do snědého obličeje s jemnou kůží .Vsadím se o co chcete,že tohle je synek zdejšího panovníka.
,,Okamžitě polož ten pytel na zem a vypadni z mého města!"zasyčel ten anděl výhružně a zamračil se na mě až se mu mezi očima utvořila malinká vráska.
Je možný,že mohl vypadat snad ještě sladčeji?V podbřišku se mi rozletělo hejno motýlů.No to snad není možný.Neříkejte mi,že sem se zabouch?!Ale prd,Sasuke Uchiha se nikdy nezamiluje!
,,A když ne?"usmál jsem se na něj arogantně a sledoval ,jak něco v jeho nádherných očích - ne,ne!!!žádné nádherné oči- pohnulo,ale jak se to ukázalo,tak rychle to zmizelo.
,,Zabiju tě.Pro ochranu mé rodiny i mého domova udělám všechno!"zavrčel a sekl trochu mečem.
Na prsou se mi objevil lehounký škrábaneček,ze kterého vytékala krev.Křivě jsem se na něj usmál.
,,Že by andílek měl v sobě čertíka?"zeptal jsem se provokativně.
Očima se mihnul vztek a než na mě dopadla rozpřáhnutá rána mečem,stihnul jsem ho vykrýt.Na setinu vteřinky vypadal překvapeně,ale okamžitě na mě zaútočil znova.Vykryl jsem jeho výpad a tentokrát jsem přešel do útoku já.Naznačení švihu doprava,opravdový švih zleva.Byl jsem překvapen,když jsem ho tím nevykolejil, a že mojí malou kličku prokouknul,ale pokračoval jsem s útokem dál.Sek ze shora vedený šikmo na pravou stranu,přehození meče do samostatné pravé ruky a sek zespoda.Vypáčení meče nepříteli a uzamknutí u nejbližší zdi.Takže nakonec to nebylo tak těžké.Jenže : Kde se naučit šlechtic takhle bojovat?Obyčejně je nepouštěli ke zbraním.
,,Pokud byl,andílku,"zašeptal jsem ,pousmál jsem se,zacpal jsem mu pusu,zavázal ruce a spolu s pytlem ceností ,a mečem,jsem si ho hodil na záda a spokojeně jsem odešel na svoji loď.


Po cestě se vztekal,házel sebou,kopal,pokoušel se pře náhubek nadávat,ale bylo mu to houby platné.Celou dobu jsem se pobaveně činil a sem tam jsem si ho vyhodil do lepší polohy.Na lodi jsem zkontroloval jestli jsme všichni a nechal jsem vytáhnout kotvu.Andílka - tak jsem mu začal říkat - jsem posadil do své kajuty a zamknul ho tam.Chvíli bušil a dveře,ale očividně mu došlo,že to nemá cenu a za chvíli se z pokoje nesly jenom nadávky,které se vůbec nehodily ke vznešenému člověku.
,,Ty ,Sasuke?"Přišel ke kormidlu Juuga .
,,Co je?"povzdychnul jsem si.
,,Koho si to přitahnul?Vždyť ten kluk zná nadávky,které jsem já doposud neznal a to máme na palubě Hidana,"uchechtnul se.
Hidan k nám asi před pěti lety zběhnul od Akatsuki - organizace,která se mojí loď snaží zničit - Anglické a Australské společnosti.Oni se vlastně snaží vůbec vymítit piráctví.Je jim to zatím prd platný.Piráctví se množí a začíná nás být víc jak kobilek.
,,To je synek vládce města,"odpověděl sem mu a spokojeně se pousmál,když jsem uviděl jeho ksicht.
,,Tady na týhle lodi máme šlechtice?"zeptal se.
Okamžitě jsem poznal,že šlechtice ještě nešoustal.
,,Zapoměň na něj,Juugo.Tenhle je zlatej důl,to znamená,že se ho nikdy ani nedotkne.Potřebujeme ve v dokonalém stavu.Řekni ženským ať mi připraví něco k jídlu, a jemu taky,"zarazil jsem ho a on si povzdechnul.
,,Dobře,dobře,tak já jim to řeknu,i o tom kloučkovi,"odpověděl otráveně a odšoural se pryč.
Zakroutil jsem hlavou a věnoval jsem se kormidlování a řízení.
V noci,nebo já nevím jestli byla noc,ale byla tma,jsem přišel před dveře do své kajuty.Chvíli jsem přemýšlel.Říkal jsem si : mám zaklepat?,ale pak jsem se prostě rozhodl neklepat,vždyť je to moje kajuta,to on je tady navíc.Možná je čas mu nějakou kajutu uklidit.Jo,přesně to zejtra ženský udělají,uklidí mu kajutu.Po téhle mé chvilce rozjímání jsem vstoupil do kajuty.Vše bylo na svém místě - to jsem zkontroloval jako první- společně s tím pokladem,který jsem si přivezl .Andílek ležel na posteli,ruce pod hlavou a tvář uvolněnou spánkem.Vypadal opravdu jako anděl.Ztěžka jsem polknul a přistoupil jsem blíž.Očividně dneska budu muset spát v jiném pokoji já.Nebudu ho budit,byla by to škoda.Počkat!!!Sakra co jsem si to myslel?Že by byla škoda ho budit?Co to je za fail ( to říkáme často s holkama :D)?!Ne,vzbudím ho a pošlu spát jinam!Už už jsem se nadechoval,že něco řeknu,když se přetočil na záda a mě do očí zvonu uhodila jeho krása.Dobře,rezignuju.Vyšel jsem z pokoje a vešel do kajuty hned vedle té mojí.Nebyla tak velká ani tak honosná,ale pokud vím,byla aspoň trochu uklizená.Svalil jsem se na postel,ze které se vyvalil oblak prachu.Rozkašlal jsem se a okamžitě vyskočil.Povzdechnul jsem si a zase jsem z kajuty vyšel ven.To snad není možný!Tady není místo k přespání.Byl jsem unavený a toužil jsem po své posteli.
A zase jsem stál u své postele a díval se na anděla.Přemýšlel jsem nad tím,jestli si k němu přilehnout nebo ne,ale nakonec jsem byl přemožen únavou a svalil jsem se k němu.Sotva jsem zavřel oči usnul jsem.
Ráno mě na tvářích zašimralo vycházející Slunce.Zavrčel jsem a převalil se na druhou stranu,když v tom jsem něco,nebo spíše někoho,přilehnul.Oči jsem měl okamžitě otevřený a už jsem zkoumal situaci.Ležel jsem namáčknutý na tom rozkošném blonďákovi,což mě teda pekelně vystrašilo.Respektive ani ne to,že sem ležel na člověku,jako spíš to,že to byl zrovna von.Vyletěl jsem z postele jako střela a teprve teď jsem si ke své úlevě všimnul,že jsem ho nevzbudil.Tak mě napadá.Možná by nebylo od věci zjistit jak se jmenuje.Oslovovat ho pořád andílku nebo blonďáčku - líbí se mi mu tak říkat - mě nepřipadá dostatečné.Tak jsem se rozhodl ,přišel jsem blíže k posteli,ze které jsem před már vteřinama vyletěl na druhou stranu mé kajuty a sklonil jsem se k blonďákovi.Obličej jsem dal k jeho pravému uchu a jemně jsem mu do něj fouknul.Viděl jsem,jak mu naskočila husí kůže a hned na to vystřelil do sedu tak rychle,že mi dal hlavičku a můj ctěný obličej skončil v jeho klíně a zabořený na velice citlivém místě.Zatočila se mi hlava a z té myšlenky mě napadly další velice nemravné věci,které bych teď mohl udělat,ale zatřepal jsem hlavou ,čímž jsem si od něj vyslechnul překrásný sten.Uvědomil jsem se kde jsem se zavrtěl a rychle vod táhnul svou hlavu od jeho klína do bezpečné vzdálenosti.Bránil jsem se červeni ve tvářích,ale ta mrcha se prostě rozhodla ,že mě poníží a stejně se mim vlila do líček,které teď svítily jemně růžovou barvou.Jsem sice námořník a jsem většinu času venku na moři a na slunci,ale přesto je má pleť světlá.Neopaluji se dobře,ale nikdy jsem se ani nespálil.Z toho vyplívá,že na mě byla ta červeň sakra vidět.Odkašlal jsem si,abych našel ztracený hlas a promluvil jsem:
,,Vstávej!Dám ti nějaké jiné oblečení a převlečeš se.Až to uděláš,tak za mnou přijdi na palubu,"oznámil jsem mu a přešel jsem ke své skříni.
Vytáhnul jsem béžovou tuniku a hnědé kalhoty.Hodil jsem mu to do náruče a už jsem odcházel,když jsem si na něco vzpomněl.
,,Jak se vlastně jmenuješ?"zeptal jsem se a otevřel dveře.
,,Naruto,"promluvil.
,,Já jsem-"
,,Já vím kdo si,Uchiho Sasuke,"přerušil mě a gestem mě poslal pryč.
Přikývnul jsem a zavřel za sebou dveře.
Stál jsem u zábradlí a díval jsem se na volné moře.Okolo nás široko daleko nebylo ani živáčka.Zhluboka jsem se nadechnul a užíval si té nádherné opojné vůně oceánu,když mi někdy zaklepal na rameno.Otočil jsem se a zrak mi padnul na nově oblečeného Naruta.Padlo mu to.Netuším,kde vyhrabal ten pásek nebo jestli jsem mu ho dal rovnou,ale teď opravdu vypadal jako normální člověk.Ne,on není normální člověk.On je abnormálně nádherný člověk,anděl.Pousmál jsem se.
,,Vypadáš jako pirát,Naruto,"pronesl jsem a ochutnával na jazyku zvuk jeho jména.
Byla to krása.
,,No to teda děkuju,"odfrknul si a opřel se o zábradlí zády.
,,Proč si mě unesl,Uchiho,"zeptal se a i příjmení z jeho úst znělo jako hudba.
,,Pro peníze,"odpověděl jsem.
Pokýval hlavou,jako že rozumí.
,,Vlastně tě celkem chápu,"zašeptal a zvednul hlavu k obloze.
Hodil jsem po něm překvapený pohled.
,,Chápeš?"zeptal jsem se.
,,Jo.Moje matka byla pirátka a já to taky cítím v krvi.Otec se snažil mě od moře držet dál,protože seo mě bojí a já se mu ani nedivím.Máma zemřela v jedný bitvě proti Australský společnosti,"řekl a podíval se přímo na mě.
,,Víš slyšel jsem o tobě.Slyšel jsem tolik věcí,že ani nevím co z nich je pravda.Prý si chladný,nepřístupný,nemilosrdný,silný a bohatý.Myslím,že je to pravda,ale že pod tou slupkou arogance se skrývá jinej člověk.Zažil si něco hroznýho,že?"zeptal se a mě tí úžasně překvapil.
Jen jsem přikývl a znova se zahleděl na překrásný horizont.
,,Co se stalo?Já nevím proč,ale mám pocit,že si můžeme věřit.Si možná pirát,ale vím,že neubližuješ bezbranným a nevinným.Skus mi věřit,"pobídnul mě.
Měl pravdu.Neubližuju nikomu,kdo by si to nezasloužil.A mám opravdu pocit,že my dva si můžeme věřit.Stejně jako on netuším proč,ale snad je to něco,čemu se říká osud.
,,Zabili mi rodinu před očima.Bylo mi deset,"odpověděl jsem a povzdychnul jsem si.
,,Kdo jí zabil?"zeptal se a já mu všechno řekl.
,,Byli jsme na lodi a máma vařila,když jsem uslyšel hluk.Vyběhl jsem za mámou na palubu a viděl jen,jak jeden člen posádky,který se převlékal za piráta,ale byl to chlápek ze společnosti ,právě zabil mého otce.Máma ječela a bratr se do něj pustil.Zabil ho taky.Tenkrát jsem se šerm jenom učil,ale popadnul jsem tenhle meč,"ukázal jsem mu svůj milovaný stříbrný meč s vyrytými draky, "a zaútočil jsem na něj.Neměl jsem šanci.Když mě poranil a zabil mámu,mysleje si,že zemřu na zranění utekl na loď,ze které před tím vyskočili chlápci ze společnosti a zabili zbytek posádky,a odplul s nimi pryč,"vyklopil jsem mu to ani nevím proč.
"Nevím proč jsem to vyklopil zrovna tobě,"povzdechnul jsem si.
,,Taky nevím,proč ti věřím,ale jsem rád,že to vím,že o tobě vím víc věcí,"usmál se na mě a já mu úsměv oplatil.
"Ty nechceš utéct?"zeptal jsem se.
,,A kam bych utíkal?Přes noc jsme se dostali příliš daleko od pevniny na to,abych ukradnul člun a pokusil se tam doveslovat.Z tu dobu bych spíše umřel žízní na téhle výhni,"odpověděl a pokrčil rameny.
Přikývnul jsem.
,,Ale nemysli si,že se o to u pevniny nepokusím,"zasmál se.
,,Nečekáš náhodou,že ti v tom nebudu bránit?"zeptal jsem se s úsměvem.
Přikývnul a zasmál se.
,,Tak to se mýlíš.Ty seš můj zlatej důl a nezáleží na tom,jak moc se spřátelíme,"odpověděl jsem mu ,"ale jinak se tady chovej jako doma.Dneska ti ženský uklidí pokoj vedle mé kajuty,tak aspoň budeš mít kde spát,"pokynul jsem mu a vrátil jsem se ke kormidlu.
Dny se staly všedními.Pošťuchování s Narutem,rozkazy,kormidlování,pošťuchování s Narutem,jídlo,spánek.Byl jsem spokojenější než kdy dřív.Zdálo se mi,že je to skoro,jako by jsem se vrátil do dětství.Ani jsem si s postupem času neuvědomoval,co vlastně k tomu andělskému blonďákovi cítím.
Bylo to asi čtrnáct dní od té doby co jsme Naruta zajali.
,,Hej, Naruto,pojď sem!Máš se mnou mít šerm!"zavolal jsem na něj přes celou palubu.
Otočil se,přeběhl přes celou loď a s natěšeným úsměvem se postavil proti mně v bojovém postoji.Už dlouho,no dlouho asi né,ale mě se to zdá jako celá věčnost,ho učím šermovat.Hodně se zlepšil oproti tomu,jak se chabě pokoušel chránit domov.Něco v něj bylo,nějaké vlohy měl a za těch čtrnáct dní mi začal šlapat na paty.Věděl jsem,že já jsem jeden z pěti nejlepších šermířů v alianci pirátů.S tím,že se mi Naruto skoro vyrovnal jsem začal přemýšlet o vlastním tréningu.Mistr Li,můj učitel šermu a první z nejlepších šermířů,by mi mohl pomoct.Docházelo mi,postupem času,že mi nejde o to,abych dokázal vyrabovat víc měst ,a abych při tom měl míň práce,ale o to,abych dokázal ochránit Naruta,který s šermem,který umí, totálně chránit nepotřeboval.Tyhle myšlenky mě vždy zaskočily nepřipraveného a pokaždé je to překvapující.
,,Héj,Sasuke?Seš přítomnej?"zamával mi Naruto před obličejem.
,,J-jo jasně.Začneme,"odpověděl jsem apobídnul ho k boji.
Naznačit výpad do leva,seknout z hora - zablokováno.Výpal v před,otočit se o 360 stupňú a sek šikmo z hora - zablokováno.Narutův naznačený pohyb zprava a přímí výpad bodnutím - zablokováno.Můj výpad z hora stočený do výpad ze zdola šikmo na pravou stranu - zásah.
,,Zlepšil ses,Naruto,"pochválil jsem ho.
Dělám to v poslední době často.
,,Díky,"odpověděl.
A zápas pokračoval.
Celé odpoledne jsme šermovali,ale náš tréning přerušil výkřik.
,,Kapitáne!Loď australské společnosti na obzoru.Vlajka ukazuje na loď Akatsuki!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iruka sensei Iruka sensei | Web | 25. května 2011 v 8:34 | Reagovat

Jashine, Naruto jako pirát !!! Tohle totálně hustá povídka :D  :D  :D  :D
Už se nemůžu dočkat pokračování :-D  ;-)

2 Mitsuki Mitsuki | Web | 25. května 2011 v 11:45 | Reagovat

Jo, tak tohle vypadá dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama