Reklamy pouze sem ► Here ◄ ... jinak budou bez milosti smazány!!!
Povídky na přání,přihláška ► Tady

Upozornění:

Tento blog je založený na Shounen-ai a Yaoi tzn. vstah a sex dvou mužů.Takže ... Pokud vám to vadí nebo vás to pohoršuje a přesto si mé povídky přečtete prosím vás : Buďte od té dobroty a ušetřete mne hnusných komentářů.Jinak,pokud se na čtení necítíte,odejděte.

Děkuji vaše Lanita d'Angel

Navždy

22. května 2011 v 19:27
Tak jsem se rozvášnila a sepsala jsem povídku.Je taková ponurejší a se smutným koncem.Já vím,vím.Zase taková jedna z nepovedených,ale já musela.Mám zvláštní pocity,které se ve mě mísí a potřebovala jsem se vypsat.Není tam Yaoi ... jenom náznak a pak střih.Omlouvám se,ale je toho na mě moc a ještě vymýšlet Yaoi?Takže Gomenasai minna a doufám,že si povídku užijete.Jak říkám ... žádný Happy end nečekejte
Pár: Sasu/Naru
Zajímavosti: Vypráví Sasuke( začínám být na jeho vyprávění upnutá ... už to bude doba,kdy naposledy vyprávěl Naruto,či třetí osoba,ale což ... vy to přežijete xD )

Tenkrát svítilo slunce,dnes jsou na obloze temné,černé mraky,které roní na hnědou zem své slzy bolesti.Stejné důkazy bolesti,které roním i já.Bolí to,moc to bolí.Nikdy jsem příliš neukazoval své city,měl jsem je,ale neukazoval.Bylo to pro mě typické.Ať jsem trpěl nebo jsem byl rád,vždy jsem zachoval svou masku.Jen párkrát v životě jsem jí odložil.Ve všech chvílích si semnou byl.Jako můj ochránce,mé záchranné lano,ale teď je fuč,puf.Jeho duše je v oblacích a jeho tělo spočívá pod zemí,na které právě stojím.Mé srdce dříve tak plné jeho lásky je prázdné,smutné a samotné.Neúprosný čas mi říká,že minulost nejde vrátit,ale kdyby to šlo udělal bych to a svůj život bych vyměnil za ten jeho.Kdysi jsem říkával,že když žije on,žiju i já,tak proč teď neležím vedle něj?Proč nejsem sním?Jenže jsem věděl,že on by nechtěl,abych zemřel.Sednul jsem si před jeho hrob a znova přečetl jméno na něm vytesané.

Uzumaki Naruto
* 10.10. 1990 + 28.6. 2007
S tebou zemřelo Slunce
a nastala tma.

Tu větu jsem mu dal vytesat já,protože přesně tak jsem to cítil.Já i spousta jiných lidí.On byl Slunce naší vesnice.Zavřel jsem oči a vzpomínal.

ˇ~~~~~~~ˇ

Seděl jsem sám na velikém kameni uprostřed hlubokého lesa.Byl to tak měsíc před smrtí mých rodičů.Právě jsem dotrénoval vrhání hvězdic a dával jsem si oddych.Tenkrát,ač jsem byl hrdý človíček,jsem si to byl ještě schopný přiznat.V tom zašustilo křoví po mé pravé ruce a z poza hustých keřů vykoukla odhodlaná blonďatá hlava s velkýma modrýma očima a kluk se s lehce vzdorovitě našpulenými rty vydal ke mě.Musel být stejně starý jako já,možná o pát měsíců mladší.Jeho vlasy a oči upoutaly mou pozornost.Žádné jiné oči a vlasy s takhle výraznou barvou jsem ještě nevyděl.
,,Co chceš?"zeptal jsem se s hraným nezájmem.
Ve skutečnosti mě to ovšem hodně zajímalo.
,,Chtěl jsem s tebou bojovat,"ozval se a z jeho hlasu kapalo sebevědomí.
Seskočil jsem z kamene a stejně odhodlaně jsem se postavil naproti němu.V té chvíli se za mnou objevil můj strýc.Popadnul mě za ruku.
,,S tím klukem se nebav!"zavrčel na mě a odtáhnul pryč.
To bylo mé první setkání s Narutem tváří v tvář.V té chvíli začalo naše rivalství i přátelství v jednom.

ˇ~~~~~~~ˇ

Tentokrát jsem - asi dva týdny po vyvraždění mého klanu - seděl na molu u velkého rybníka.Hlavu jsem měl svěšenou a přemítal jsem nad ... no to už si ani moc nepamatuju nad čím.V té chvíli mě jako by zasvědilo u srdce a já se malinko otočil.Zahlédnul jsem jak na cestě nedaleko ode mě jde on.Onen vzdorný kluk z lesa.Zřejmě mě také zpozoroval a otočil se.Naše pohledy se protly a mým tělem projel příjemný mrazík.Naskočila mi husí kůže,když se sytě černá vpila do blankytně modré.Jen na vteřinku,ale na mém i jeho obličeji to vyčarovalo úsměv.Poprvé za dva týdny jsem se usmál.

ˇ~~~~~~~ˇ

Odmaturoval jsem,jak jinak,na jedničku a měl jsem být přiřazen do tříčlenného týmu.Bylo mi to jedno,nikdo v téhle třídě nebyl lepší než já.V té chvíli Iruka-sensei pronesl něco,co nám s Narutem změnilo životy.
,,Tým sedm : Uzumaki Naruto,Haruno Sakura,Uchiha Sasuke,"pronesl a mé srdce samovolně zaplesalo.
Byl to zvláštní pocit,nečekaný, neznámí a přitom tak nějak zvláštně silný.Ještě chvíli po tom jsme se o přestávce měřili s Narutem pohledy.Naše rivalství,které bylo započato už v lese,bylo jasně znatelné.Měli jsme nutkání spolu zápasit,předhánět se.Tenkrát jsem byl silně překvapen,když do Naruta kdosi ,už si nepamatuji kdo, strčil a my se nechtěně políbili.Uvnitř mě projel blesk,okolo břicha se mi proháněly motýly a po zádech běhal mrazík.Bylo pro mě těžké zamaskovat ten překrásný pocit v těle,ale odpojil jsem se od Naruta a zopakoval po něm dávicí scénu.Přitom mé srdce a tělo volalo po přídavku.Rty stále brněly po polibku a hlava nedokázala myslet.Někdy v té době jsem si uvědomil,že to co k němu cítím mi začíná přerůstat přes hlavu.Že se z rivalství a přátelství stává , v mém případě, láska.Zatím dětsky nevinná a křehká,přesto rostla jako malinký plevel,který zaklíčil a už se ho nezbavím.

ˇ~~~~~~~ˇ

Opíral jsem se o zábradlí na červeném mostě,kde jsme spolu se Sakurou a Narutem čekali na Kakashiho.Nudili jsme se ukázkově.Sakuře na čele každou chvíli tepala žíla z poskakujícího Naruta,který zaháněl nudu pobíháním okolo.Díval jsem se na něj a i když jsem nedával nic znát,plevel uvnitř mého srdce rozkvetl.Rozkvetl tím nejkrásnějším květem,který jsem kdy viděl a každý pohled na Naruta byl jako nějaký poháněč jeho rozvíjení.Za tu dobu,co jsem s tím blonďatým sluncem se mi obmotal okolo srdce.Teď už nepatřila mě,ale jemu.Mému milovanému plevelu na srdci.Živil jsem se jeho srandovními kousky,jeho hyperaktivitou,jeho úsměvem i jeho neustálím soupeření se mnou.Ač jsem ho často obdarovával nadávkami typu : Ubožáku, nikdy jsem nedokázal říct nic hnusnějšího.Byl jsem na každém jeho kroku,jako jeho anděl strážný a měl jsem nutkání ho před vším zachránit.

Po dvou hodinovém zpoždění se před námi zjevil Kakashi-sensei.S úsměvem "já ni,já muzikant" vyklopil ze chřtánu další nereálnou výmluvu.Sakura zuřila,na čele jí tepala žíla,takže se k nám Kakashi nepřibližoval,dokud neochladla.
,,Takže mládeži.Přihlásil jsem vás na chuuninské zkoušky.Rozhodněte se sami jestli tam chcete jít.Smějí tam pouze trojčlenné týmy,"oznámil nám a podal nám přihlášky.
Viděl jsem Narutovo nadšení a hned jsem měl jasno - jdu tam s ním.Sakura váhala,ale nakonec se k nám přidala.V té době jsem ještě netušil,že chuuninské zkoušky mi změní život.

ˇ~~~~~~~ˇ

Stál jsem tam ,proti divnému bílému chlápkovi s černými dlouhými vlasy a jeho moc mě úplně ochromila.Hlavou mi běhal obraz Naruta a touha chránit ho vyhrála.Zabodnul jsem si kunai do stehna a všechno ze mě opadlo.Pak už jenom následoval boj.Boj,který byl předem prohraný.

Odrazil Naruta na strom,kde se zachytil za nějakou překážku a zůstal za kombinézu vyset bez hnutí.Ten pohled bolel.Nehýbal se,vypadal jako mrtvý a já jsem byl zoufalí.Snažil jsem se soustředit na boj s chlápkem,který si říká Orochimaru,ale stejně mě dostal.Tenkrát si mě označkoval prokletou pečetí.

ˇ~~~~~~~ˇ

Trvalo to dlouho.Dostali jsme se přes chuuninské zkoušky do hlavních zápasů.Po mém zápase s Gaarou se všechno zvrtlo.Chtěl jsem Gaaru zastavit,ale prokletá pečeť tenkrát zastavila mě.Nemohl jsem uvěřit tomu,že mě přiběhl Naruto zachránit.V tu chvíli mě polilo štěstí.Bolestí jsem seděl na větvi a ač bylo hrozné pozorovat Naruta,jak je zraněn,jak se snaží,musel jsem zůstat sedět.Jenže tenkrát nebojoval pro mě.Bojoval za svou lásku k Sakuře.Nechtěl jsem si to připustit,ale bolelo to hůř než cokoliv jiného.Když zvítězil a já za ním seskočil domů na zem.První na koho se ptal byla Sakura.Mrzutě a dotčeně jsem mu odpověděl,že je v pořádku.


ˇ~~~~~~~ˇ

Stál jsem na cestě z Konohy.Před chvílí jsem si vyslechnul Sakuřino "dojemné" vyznání.Vůbec na mě nezapůsobilo.Moje tajné přání bylo,aby si mě zastavil ty,aby si mi řekl,že mě miluješ.Nereálné,že?Uvědomoval jsem si to a tak jsem se vydal pryč.

ˇ~~~~~~~ˇ
Zastavil mě v Údolí konce.Křičel,prosil,abych se vrátil.Brečel kvůli našemu přátelství.A v tom byl ten zádrhel.Jen přátelé.Napořád.Odmítnul jsem ho,vysmál jsem se mu,ale po té,co se střetly naše nejsilnější techniky,jsem mu v bezvědomí nedokázal ublížit.Byl krásný.Na jeho tvář dopadaly kapky vody z temné oblohy,která se zatáhla černými mraky,které byly plné vody.Stékaly po jeho lících,jako slané slzy.Námahou a bolestí jsem kleknul a donutilo mě to se k němu přiblížit.Můj obličej byl nad tím jeho.Jen takový kousíček.Cítil jsem jeho mělký dech,koukal jsem se na jeho růžové rty a nutkání bylo silnější než já.Překročil jsem tu mezeru mezi námi a políbil ho.Znovu jsem si připoměl ten překrásný pocit,který jsem zažil tenkrát v akademii.Bylo to mé rozloučení,mé sbohem.Nebude si to pamatovat.Se smutným výrazem jsem se zvedl a vydal se na cestu.Srdce bolelo,krvácelo,trhalo se na kusy,když jsem kvůli pomstě opouštěl svou jedinou lásku.Zůstal jsem nachvíli stát na místě,když jsem ucítil,že je Kakashiho chakra blízko.Přišel nás zastavit,mě,ale odnese si jenom zraněného Naruta.Jediné mé blonďaté slunce ve mě věřilo a co jsem udělal?Zradil jsem jeho přátelství,nechal jsem jeho víru daleko a úmyslně jsem od sebe odehnal štěstí.On není ubožák,to já.Pak jsem vykročil vstříc mé budoucnosti ve společnosti slizkých hadů.
ˇ~~~~~~~ˇ
Tři roky.Už jsou to skoro tři roky co jsem Naruta viděl naposledy.Stojím na vrcholu kráteru,který jsem vytvořil ze svého předchozího pokoje.Dole stál jakýsi divný kluk s černými splihlými vlasy,bledou,skoro bílou kůží a černýma prázdnáma očima.Za ním doběhla Sakura.Vyrostla,měla stále krátké vlasy,růžové jako kdysi.Čekal jsem snad něco jiného?Ne.Své vyblitě zelené oči upřela zbožně na mě.
,,Sasuke-kun,"vydechla omámeně.
Chladně jsem si odfrknul.Vypadala,jako by spatřila boha.Bylo mi z ní nanic.Když v tom přiběhnul Naruto.Ten pohled na něj mě praštil do očí.Zářil.Jeho zlaté vlasy zářily jako pozemské slunce.Velké modré oči na mě vyvaleně koukaly.Byl nádherný.Vyšší,očividně silnější,ale stejně odhodlaný najít mě,jako před tím.Tak nějak zvláštně mě to potěšilo.Nezapoměl na mě.Následoval rozhovor.Jeho sametový hlas jsem vtřebával do sebe,jako drogu.Nemohl jsem se ho nabažit.Seskočil jsem k němu.Překvapeně kulil kukadla na mojí rychlost.Potěšeně jsem se uvnitř sebe zasvíjel.Mé srdce se zcelilo.Šťastné ze shledání.Přistoupil jsem k němu.Chytil jsem ho pravou rukou za jeho pravé rameno a přiblížil jsem svá ústa k jeho uchu.Cosi jsem zašeptal a jeho na krku naskočila husí kuže.Odpověděl mi steně tajemně do mého ucha.Mříjemný mrazík z jeho blízkosti se proháněl po mých zádech.Mrazil mě,koval k místu kde jsem stál.Cítil jsem Narutovu nevtíravou,svěží vuni letních květů.Tak opojnou,podmanivou,nádhernou až se mi z toho točila hlava.I tohle vrácení do vesnice jsem odmítnul,ale před mím znizením jsem Narutovi zašeptal do ucha jednu větu.
,,Naruto.Přijdi o půlnoci na palouk vzdálený 2 kilometry od této skríše.Je na páté hodině.Budu tě čekat.Pak si promluvíme.Jen ty a já,"s tímto sdělením jsem se vrátil na vrch kráteru a i s Orochimarem jsem se přemístil.
ˇ~~~~~~~ˇ
Seděl jsem uprostřed palouku a svůj černý pohled jsem zabodával do stejně černé oblohy.Zašustění keřů v pravo odemne mě nepřekvapilo.Bylo to jako při našel prvním setkání.Přepadlo mě lehké déja vu při té vzpomínce.Obrátil jsem hlavu jeho směrem a neomylně jsem se do něj vpil pohledem.Topil jsem se v bezednétůni jeho modrých očí,které i v hluboké noci zářily nádherným svitem,jak odráželi světlo měsíce.Vlasy házely matnou zář a vypadaly neskutečně sametově.Dnes jsem neměl v úmyslu boj.Měl jsem v úmyslu ukázat co to znamená,když Uchiha miluje.Neublížím mu,nebudu zbytečně hrubý jen abych získal co chci.Bude to jen na něm.Jen na něm,aby rozhodnul zda přijme moji lásku a pozná co k němu doopravdy cítím nebo odejde a já pak ukončím svůj život v boji s Itachim.Pro nic jiného už nemá smysl žít.
,,Tak jsem tady,"pronesl jeho překrásný hlas,který mi zněl v uších jako naladěná harfa.
,,Pojď blíž,"vyzval jsem ho.
Okamžitě jsem zpozoroval nedůvěru v jeho očích.
,,Nemám v úmyslu ti ublížit.Odložím i katanu,pokud budeš chtít,"dodal jsem ,vytáhnul si katanu od boku a odhodil jí někam mezi stromy.
Vyjeveně se na mě díval.Pak ke mě váhavě přikročil blíž.
,,Ještě ,Naruto,"popohnal jsem ho až došel do mého osobního prostoru.
Zase ten pocit opojného štěstí z jeho blízkosti.Zvláštně se mi díval do očí.Možná se snažil něco vyčíst,nevím.Přitáhnul jsem si ho jednou rukou za pas až těsně ke mě.V jeho očích se odrazil stín překvapení,ale nebránil se.Očekával,co udělám příště.Druhou rukou jsem ho pohladil po tváři.Něžně,láskyplně,abych mu ukázal,že mu doopravdy nechci ublížit.Zkoumal jsem tím jeho reakce.Nic jsem nechtěl dělat proti jeho vůli.Byl pro mě jako modla.Stále se nevzepřej,tak jsem ruku přesunul na jeho týl a přitáhnul si jeho hlavu blíže k té své.Cítil jsem jeho rychlý dech.Šimral mě na tváři,mámil mě,zbavoval mě smyslů.Pak jsem překročil mezeru mezi námi a políbil ho.Bylo to úplně stejné jako v Údolí konce a přesto jiné.Stejné pocity,ale mnohonásobně silnější.Naruto byl při vědomí,tentokrát to věděl a k mému štěstí mi polibek váhavě oplatil.
Něžně jsme se líbali a dávali si tím najevo naši lásku.Byl jsem šťastný až do morku kostí.Naruto tu byl semnou,líbal mě a tisknul se ke mě.Moje jediné přání se splnilo.Pomsta neměla smysl.Teď měla smysl pouze má láska k Narutovi a jeho láska ke mě.Já a ty jsme my.My dva obstojíme všechno,pokud budeme společně.Odpojil jsem se od něj,abych nabral dech a opřeli jsme si čelo o čelo.Jeho ruce mě příjemně tížily na ramenou a prasty mě šimraly v mých černých vlasech.Znova jsem ho začal líbat a moje ruka na jeho pase sklouznula níž.Zastavila se až na jeho malém,pevném zaděčku.Vzdychnul mi do úst.Donutil jsem ho si lehnout na zem.Ležel na měkkém koberči z čersvé,zelené trávy a vzhlížel ke mě s očekáváním v očích.Usmál jsem se.Můj úsměv,ten největší a nejsrdečnější úsměv,který jsem kdy věnoval,bude patřit jemu.Jenom jemu a nikomu jinému,protože ten úsměv jsem mu daroval společně se svým srdcem i duší.Teď se s ním pouze spojím tělem.
Ležel jsem vedle něj na měkké podložce z trávy a pohrával jsem si s jeho vlasy.Spal mi v náruči spokojeně jako štěně.Přitisknul jsem si ho blíže k sobě.
,Už nikdy ho neopustím,už nikdy.' řekl jsem si tenkrát.
ˇ~~~~~~~ˇ
Přesto sedím u jeho hrobu.Nechal jsem ho odejít někam,kde nejsem.Nechal jsem s ním odejít i mé srdce a mou duši.Na zemi zbyla jen prázdná schránka jménem Sasuke Uchiha,která zoufale touží mít u sebe nezkrotného,krásného,milého,srdečného,bláznivého Naruta.Pohladil jsem náhrobek a bezděky přejel i po vyrytém jménu.Poslední vzpomínka mi naplnila mysl.
ˇ~~~~~~~ˇ
Byl to už rok co jsem se vrátil do své rodné vesnice.Zapoměl jsem na nějakou pomstu,vytěsnil jsem Itachiho z hlavy.Byl tady jiný důvod,proč žít.Naruto.Avšak na to jsem teď neměl čas.Mise,na kterou nás Tsunade poslala, se nám vymkla z rukou.S Narutem, za mého protestování a jeho tvrdohlavému názoru, jsme se rozdělili.Neměl jsem z toho dobrý pocit.Byla to naše první samostatná mise bez senseie.Připravovali jsme se na jouninské zkoušky a Naruto zářil štěstím,protože se mohl posunout na pomyslném žebříčku blíže k postu Hokage.Procházel jsem nepozorovaně lesem a snažil se najít bezpečnou cestu do sídla feudálního pána mezi nástrahami nepřátel.Nástrahy a pasti byly rafinovanější než jsem čekal.Nějak jsem se dostal za ně,když jsem asi na třetí hodině kilometr odemě uslyšel výbuch a následně zahlédnul kouř,který z onoho místa stoupal.Okamžitě jsem se přemístil co nejblíže.Na mojí chakru to byl záhul.Sám jsem takové přemístění cvičil,ale většinou to byl Orochimaru,kdo přemiťoval.Nedbal jsem na to a rozeběhnul jsem se k místu výbuchu.Když jsem tam doběhnul spatřil jsem Naruta.Byl již značně špinavý a dodraný,ale to se u něj dalo čekat.Při KAŽDÉM boji byl dodranější než všichni okolo a stejně vyhrál.Avšak co mě zarazilo doopravdy byl můj braty s Kisamem,který stál vedle něho.Polknul jsem,abych se připravil a stoupnul jsem si po Narutově boku.Starostlivě jsem koutkem oka přejížděl každý jeho viditelný šrám a zlost se ve mě násobila.
Spustil se boj.Vyrovnanější než jsem čekal.Poprvé za ten rok jsem dal průtok nenávisti k mému bratrovi.Poprvé za rok jsem myslel jen na něj.Boj trval dlouho a celou dobu jsem sledoval Naruta.Srdce vždycky cuklo,když byl zasažen,potřeba chránit ho mě zmáhala,ale bojoval jsem s Itachim.Až nakonec padnul k mým nohám mrtví.
,,Odpusť mi,bráško,"vydechnul,když zavřel oči.
A já mu odpustil.Přiskočil jsem na pomoc Narutovi.Neměl jsem moc síly a pružnost mi již také scházela,proto jsem nebyl schopný uhnout ráně Samehadou,která mě měla seknout do břicha.Na poslední chvíli předemne však skočil Naruto.
,Naruto,ne!"zařval jsem.
Můj milovaný blonďáček se skácel k zemi.Pokleknul jsem k němu,chtěl jsem mu něco říci a očividně i on měl něco na srdci,ale Kisame zaútočil znova.Vykryl jsem jeho útok a vrhnul se plný žalu a bolesti do bitvy.Kisame zemřel o pár švihů a bohybů mé katany později.Tantokrát jsem již nadobro pokleknul před Naruta.Těžce dýchal a každou chvíli kašlal krev.Byl jsem žalem přimražený na místě.Hladil jsem jeho hedvábné vlasy,jeho tvář a šeptal mu utěšující slovíčka.Držel jsem ho za ruku a společně jsme mačkali ránu na břiše ,která byla způsobena Samehadou.
,,Sasuke,j-já ví-ím,že zem-řu.Bud-eš tam navždy.N-navždy v m-ém srdci!Dattebayo!"pronesl s překrásným úsměvem na jeho rtech.
Celý to kazila jen ta krev.Slabě mi poklepal na levou stranu hrudníku,kde mám srdce.Přikývnul jsem.Přinutil jsem se přemoci hrdlo stáhlé úzkostí a chraplevě promluvil.
,,Navždy,Naruto.Miluju tě,"vzliknul jsem.
S úsměvem zavřel své modré tůně a odešel na věčnost.
ˇ~~~~~~~ˇ
Byl to sotva týden,kdy se konal pohřeb.Jen týden!Vyčítal jsem si tu osudnou chybu v souboji.Vyčítal jsem si Narutovu smrt.Stále pršelo,jako by nebe cítilo co chci udělat.Plakal snad Naruto?Byl to Naruto,kdo tam nahoře vycítil co chci udělat a plakal?Protože snad plakal Naruto,plakalo nebe?Netuším,ale v jednom jsem měl jasno.Víc bolesti jsem snést nemohl.Vytáhnul jsem katanu a přiložil jsem si jí kolmo přímo na své srdce.
,,Navždy!"zašeptal jsem si pro sebe a bodnul jsem.
Vím ... je to příšerný a pochmutný.Protkaný vastní trýzní,pochybama,bolestí a strátou ... jooo je to takové klišé,ale já si opravdu nemohla pomoct.Tak mi aspoň napište svou kritiku ... snesu všechno a budu moc ráda ... komentáře jsem pro mě jako palivo pro auto ... tedy já jsem spíše nějaký tarý pomalý trabant,ale tak aspoň něco malinkýho ^_^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Všemixík Všemixík | E-mail | 6. června 2011 v 21:59 | Reagovat

brčela jsem...moc povedená povídka :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama